Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3215/07 ECLI:CZ:US:2008:2.US.3215.07.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as inadmissible because the applicant failed to exhaust all legal remedies before filing.

Numero d'incarto II.ÚS 3215/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as inadmissible. The applicant sought to overturn a first-instance court's rejection of his conditional release request based on health grounds, having previously filed an appeal that was rejected for being untimely. The court ruled that since the applicant did not challenge the higher court's dismissal of the appeal, he had not exhausted all available legal remedies required by law.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court § 72 para. 3; § 75 para. 1: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies, meaning only remedies resulting in a substantive decision on the merits qualify as exhausted.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissible complaint conditional release legal remedies

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law on the Constitutional Court, § 72 para. 3
Law on the Constitutional Court, § 75 para. 1
Law on the Constitutional Court, § 43 para. 1 letter e)

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. K., právně zastoupeného Mgr. Martinou Tetzeliovou, advokátkou se sídlem Houškova 30, Plzeň, proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 8. 8. 2007 sp. zn. 3 PP 192/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta jeho žádost o podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

Stěžovatel byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 8 měsíců a žádost o podmínečné propuštění odůvodnil zdravotními důvody. Okresní soud po zhodnocení všech relevantních skutečností však dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal naplnění jedné z podmínek podmínečného propuštění, a to prognózy vedení řádného života. Proti usnesení soudu I. stupně podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 50 To 480/2007, zamítl jako opožděně podanou.

Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), včetně podmínek podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jímž je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Ústavní stížnost není přípustná.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Podle ust. § 75 odst. 1 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Ústavní soud ve své ustálené judikatuře opakovaně konstatuje, že za takový opravný prostředek lze považovat pouze ten, který byl podán řádně, tedy o němž bylo meritorně rozhodnuto, nikoliv ten, který byl odmítnut či zamítnut pro formální vady.

V daném případě stěžovatel podal proti usnesení soudu I. stupně stížnost, která byla stížnostním soudem zamítnuta z důvodu opožděného podání, neboť zákonná lhůta stěžovateli marně uplynula dnem 13. 8. 2007, a stížnost byla podána až dne 22. 8. 2007.Ústavnímu soudu tedy nezbývá než konstatovat, že stěžovatel ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svého práva, a proto je nutné na ústavní stížnost pohlížet jako na nepřípustnou. V případě stěžovatele by byla přípustná pouze ústavní stížnost směřující proti usnesení krajského soudu, pokud by obsahovala námitky, kterými by stěžovatel polemizoval s posouzením stížnosti jako opožděné.

Proti usnesení krajského soudu však stěžovatel v ústavní stížnosti nebrojí, ústavní stížnost směřuje výhradně proti usnesení soudu I. stupně, a Ústavní soud ji proto z výše uvedených důvodů odmítl jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2008

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj