Constitutional Court dismisses appeal claiming trial court violated presumption of innocence and fair trial rights during detention. The court finds the detention order legally sound and justified. The appeal is rejected as clearly unfounded. The court upholds the trial court's decision on detention. The appeal is dismissed as clearly unfounded. The court rejects the claim of rights violation. The appeal is dismissed as clearly unfounded. The court rejects the claim of rights violation. The appeal is dismissed as clearly unfounded. The court rejects the claim of rights violation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a municipal court's decision to reject his appeal regarding detention. The applicant argued that the lower court failed to consider all his arguments and violated the presumption of innocence and fair trial rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court concluded that the detention order was legally justified by the threat of a severe penalty and the applicant's circumstances, finding no violation of constitutional rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod: Ústavní soud odmítá ústavní stížnost, pokud obecný soud podloží rozhodnutí o vazbě zákonnými důvody a neexistuje extrémní rozpor s ústavním pořádkem.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti M. R., zastoupeného Mgr. Martinou Stínkovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře v Kladně, T. G. Masaryka 346, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 44 To 478/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), faxovým podáním dne 21. 11. 2007, doplněnou podáním podaným k poštovní přepravě dne 22. 11. 2007, se stěžovatel domáhal zrušení výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 44 To 478/2007, kterým podle tvrzení stěžovatele byla porušena zásada presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že v trestní věci vedené u Městského státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. 1 KZV 105/2007 proti obviněnému stěžovateli a spol. vydala státní zástupkyně dne 27. 7. 2007 usnesení, jímž podle § 71 odst. 3 tr. řádu ponechala stěžovatele stíhaného pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona ve vazbě. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím pak bylo na základě stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí o ponechání stěžovatele ve vazbě Městským soudem v Praze ve výroku II. rozhodnuto tak, že se podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná stížnost stěžovatele zamítá, podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu se nepřijímá záruka za další chování stěžovatele společnosti Cleaning Servis v.o.s., podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu se nepřijímá písemný slib stěžovatele a podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu se nad stěžovatelem nevyslovuje dohled probačního úředníka.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že ve věci rozhodující soud se nezabýval všemi argumenty a námitkami stěžovatele, nevzal v úvahu existující okolnosti u stěžovatele, které úvahu založenou hrozbou vysokým trestem eliminují a nevysvětlil, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá obava, že se stěžovatel bude chovat způsobem uvedeným v ustanovení § 67 písm. a) tr. řádu. Na podporu své argumentace stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 566/2003
.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, resp. že nedošlo k tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatele.
Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny) buď vůbec, anebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nález ve věci
sp. zn. III. ÚS 18/96
, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, č. 88, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997).
Podle přesvědčení Ústavního soudu napadené usnesení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. řádu obstojí, a to v nezbytném rozsahu stran odůvodnění rozhodnutí o ponechání stěžovatele ve vazbě [§ 67 písm. a) tr. řádu] i v mezích argumentů, jež tvoří rozhodovací důvody obsažené v nálezu
sp. zn. III. ÚS 566/03
. V tomto ohledu je za stávající důkazní situace pod aspektem úsudku o závažnosti stíhané trestné činnosti, existence reálné "hrozby vysokého trestu" a okolností soudem zjištěných k osobě stěžovatele relevantní názor soudu, že další trvání vazby je zcela na místě, takto ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy).
V souladu se zásadou minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů Ústavní soud shledal, že v postupu Městského soudu v Praze nelze spatřovat porušení zákonných ustanovení promítajících se do roviny protiústavnosti. Městský soud interpretoval a aplikoval trestní řád ústavněprávně konformním způsobem a proto Ústavní soud nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatele o porušení jeho tvrzených základních práv zaručených ústavním pořádkem.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu