Constitutional Court dismisses constitutional complaint by a judge as an unauthorized party claiming state violation of basic rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a judicial executor against court orders regarding state liability for premature execution orders. The court held that as a state delegate, the executor does not possess basic rights protected by the Constitution and cannot claim their violation. Furthermore, the complaint was rejected as inadmissible because it was filed after an impermissible appeal, rendering the request clearly unauthorized under the relevant statute.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu: A state delegate or functionary performing duties on behalf of the state cannot claim a violation of basic rights as they are not entitled to such protection, and complaints filed after impermissible procedural steps are inadmissible.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 19. prosince 2007 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti JUDr. Vlastimila Porostlého, soudního exekutora, se sídlem v Ostravě, Stojanovo nám. 7/873, zastoupeného JUDr. Alenou Porostlou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Prostorná 4, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 9. 2007, č. j. 25 Cdo 3546/2007-251, proti usnesení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, č. j. 35 Co 287/2006-203 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 29. 3. 2006, č. j. 10 C 69/2004-134, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal ústavní stížnost proti výrokům rozhodnutí obecných soudů, kterými rozhodly o povinnosti České republiky nahradit škodu, která vznikla vydáním exekučního příkazu předtím, než nabylo právní moci usnesení o pověření soudního exekutora. Stěžovatel jako soudní exekutor vydal předmětný příkaz a před obecnými soudy měl postavení vedlejšího účastníka.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda je podaný návrh způsobilý věcného projednání Ústavním soudem (první část ust. § 42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, dále "zákon o Ústavním soudu"). Podle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavní soudu je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno j e j í základní právo nebo svoboda.
Stěžovatel se, jakožto soudní exekutor, domáhá ochrany před rozhodnutími, jimiž byl posouzen výkon exekutorské funkce, tj. funkce, kterou by jinak plnil stát (pokud by ji nedelegoval na soudní exekutory). Při výkonu této funkce exekutor, jakožto "pověřenec" či "delegát" státu, není nadán základními právy (srov. i bod 7 stanoviska Pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 publikovaného v oficiální databázi rozhodnutí Ústavního soudu NALUS dostupné z: http://nalus.usoud.cz). Ústava ČR uznává, že základními právy, která stojí pod ochranou soudní moci jsou nadány fyzické a právnické osoby. Základní práva brání veřejné moci, jejíž je stěžovatel (byť zprostředkovanou) součástí, aby skrze zásahy vstupovala do prostoru těchto osob, který je vymezen právě základními právy. Jinak řečeno: stát se nemůže sám proti sobě samému domáhat respektu k základním právům, kterými není nadán a z téhož důvodu nemůže žádat jejich ochranu.
Jen na okraj Ústavní soud konstatuje, že v dané věci byl dán i další důvod k odmítnutí ústavní stížnosti pro její opožděnost, neboť stěžovatel ji podal až po podání dovolání, které však je v dané věci podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR nepřípustné (srov. např. bod 2 nálezu
sp. zn. IV. ÚS 23/05
publikovaného v oficiální databázi rozhodnutí Ústavního soudu NALUS dostupné z: http://nalus.usoud.cz). Takové "dovolání" by nebylo možno považovat za prostředek, jehož přípustnost závisí na úvaze rozhodujícího soudu (srov. ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Z výše uvedených důvodů, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným (§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 19. prosince 2007
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj