Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 421/06 ECLI:CZ:US:2007:1.US.421.06.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded due to lack of constitutional violation. The court rejected the claim regarding court delays and evidence sufficiency. The decision establishes that procedural delays alone do not constitute a constitutional violation. The court ruled the complaint was clearly unfounded under the Constitutional Court Act. The judgment emphasizes the need for rationality and efficiency in constitutional review. The court found no breach of fundamental rights by the lower courts. The decision clarifies the scope of admissible constitutional complaints. The ruling affirms the standard for dismissing obviously unfounded complaints.

Numero d'incarto I.ÚS 421/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint as obviously unfounded without a full merits review. The applicant alleged violations of fundamental rights due to prolonged court proceedings and insufficient evidence evaluation by lower courts. The court determined that the complaint lacked specific details on how delays affected the case outcome and failed to demonstrate a concrete infringement of constitutional rights. Consequently, the court applied the provision for dismissing obviously unfounded complaints to ensure procedural efficiency.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded if the applicant fails to specify how procedural delays or evidentiary issues concretely violated their fundamental rights or affected the substantive correctness of the decision.

Parole chiave

Generato dall'IA
obviously unfounded complaint constitutional review efficiency procedural delay violation fundamental rights protection evidence sufficiency standard constitutional complaint admissibility lower court review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl první senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele arch. J. G., zastoupeného Filipem Berglem, advokátem se sídlem Praha 2, Americká 25, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 12. 2005, čj. 31 C 80/97 - 250, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, čj. 20 Co 85/2006 - 262, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 12. 2005, čj. 31 C 80/97 - 250, kterým byla, ve sporu o zaplacení 568,60 Kč a 1 511,10 Kč, uložena žalovanému Bytovému družstvu Bílý dům povinnost zaplatit stěžovateli 17ti% úrok z prodlení z částky 1 270,60 Kč a žaloba stěžovatele na zaplacení částky 568,60 Kč byla zamítnuta. Stěžovatel rovněž požadoval zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, čj. 20 Co 85/2006 - 262, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavém výroku o věci samé a byl změněn ve výroku o nákladech řízení.

V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatel podrobně popsal průběh řízení před obecnými soudy a zopakoval všechny námitky, které uplatnil již ve svém odvolání. Zdůraznil svůj nesouhlas s rozhodnutími obecných soudů obou stupňů. V řízení došlo k dlouholetým průtahům. Stěžovatel je přesvědčen, že uvedeným postupem soudů obou stupňů byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, daná ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod

Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení. Obvodní soud pro Prahu 1 plně odkázal na odůvodnění svého rozsudku.

Městský soud v Praze poukázal na to, že ústavní stížnost obsahuje převážně popis průběhu řízení před soudem prvního stupně a tvrzení, že došlo k průtahům, v jejichž důsledku vznikla stěžovateli škoda. V řízení před Městským soudem v Praze k průtahům nedošlo. Z obsahu stížnosti není zřejmé, jaký vliv mohly mít průtahy v řízení na věcnou správnost rozhodnutí soudů a v čem konkrétně bylo porušeno nebo dotčeno některé z ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Výtky směřující proti správnosti skutkových a právních závěrů odvolacího soudu nemají ústavněprávní rozměr a nemohou tak být důvodem k ústavní stížnosti. Stěžovatel neuvedl, jaký konkrétní důkaz, navržený v jeho prospěch, nebyl odvolacím soudem vzat v úvahu a v jaké konkrétní skutečnosti spatřuje porušení svých ústavních práv. Podle názoru odvolacího soudu nebyla v předmětné věci porušena žádná ze základních práv a svobod stěžovatele.

Právo podat repliku ke shora uvedeným vyjádřením stěžovatel nevyužil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud posoudil ústavnost řízení před soudy obou stupňů a nezjistil, že by došlo k porušení základních práv stěžovatele. Ve svých rozhodnutích se obecné soudy dostatečně a přehledně vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele. Skutečnost, že považovaly provedené důkazy, zejména revizní znalecký posudek, za dostatečný podklad pro svá rozhodnutí a k vyslovení právního závěru (se kterým se stěžovatel neztotožňuje), nezakládá sama o sobě důvod k podání úspěšné ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn. IV. ÚS 188/94

).

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. K odstranění pochybností o přijatelnosti návrhu si může Ústavní soud vyžádat stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti, event. spis či jinou dokumentaci, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud tato stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení obsahují relevantní tvrzení, může Ústavní soud vyzvat stěžovatele k jeho případné replice ve stanovené lhůtě. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl první senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu