Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Mr. V. M. against the Regional Court in Plzen. The applicant submitted the petition without a lawyer, violating mandatory representation rules, and had previously been instructed on these formalities in multiple prior cases. The court deemed further warnings unnecessary given the applicant's long-standing knowledge of the requirements and the established precedent of rejecting such non-compliant filings.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints lacking mandatory lawyer representation are inadmissible, and repeated prior instructions render further warnings unnecessary for identical procedural defects.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. M., proti postupu Krajského soudu v Plzni v řízení vedeném pod sp. zn. 17 Ca 7/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zasáhl proti postupu téhož krajského soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 17 Ca 7/2006, kterým údajně zasahuje do jeho ústavně zaručených základních práv.
Stěžovatel při podání návrhu nebyl a není zastoupen advokátem - viz ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), takže jeho návrh nelze považovat za řádnou ústavní stížnost.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vedl, je zřejmé, že postup, jímž nerespektuje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, volí, ačkoli byl již opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. ústavní stížnosti vedené pod
sp. zn. III. ÚS 375/03
,
I. ÚS 609/06
nebo
III. ÚS 669/06
a další). Tyto požadavky kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou stěžovateli známy již minimálně 4 roky.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění vad návrhu. Vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky, mezi něž patří odmítnutí návrhu, lze pak až tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v souvislosti s každým jeho novým návrhem, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Z dříve poskytnutých informací je stěžovateli dostatečně jasné, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než řádným návrhem v zastoupení advokátem. Proto se jeví jako neefektivní a formalistické setrvávat na požadavku dalšího poučování pro konkrétní řízení. Ostatně stejný postup zvolil Ústavní soud i v případě stěžovatele vedeném pod
sp. zn. III. ÚS 1075/07
.
V projednávané věci soudce zpravodaj shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2007
František Duchoň
soudce Ústavního soudu