Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2611/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.2611.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to pending appeal.

Numero d'incarto I.ÚS 2611/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint and the request to annul specific land law provisions. The plaintiff had already filed a cassation appeal against the lower court's decision regarding the obligation to transfer land contracts. The court ruled that the constitutional complaint was inadmissible because the cassation appeal had not yet been finally decided, violating the principle of subsidiarity in constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies, including extraordinary appeals that may be rejected on discretionary grounds, unless such an appeal was explicitly rejected as inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint subsidiarity exhaustion of legal remedies cassation appeal pending inadmissible constitutional review procedural prerequisites

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.
Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 72 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti H. K., zast. JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Příkopě 391/7, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.6.2007, č.j. 62 Co 185/2007-30, a návrhu na zrušení § 11 a § 11a zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka, s odvoláním na porušení základních práv, požaduje zrušení shora uvedeného rozsudku ve sporu o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, včetně rozsudku soudu I. stupně, přičemž ústavní stížnost spojila s návrhem na zrušení dvou ustanovení zákona o půdě. V průběhu řízení Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala proti napadenému rozsudku Městského soudu v Praze též dovolání.

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci a zároveň Ústavní soud. Jestliže stěžovatel využije možnosti podat mimořádný opravný prostředek - dovolání, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je souběžně podaná ústavní stížnost předčasná.

Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup dovolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu]. Z uvedeného plyne, že pokud stěžovatel neuplatnil mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, a podal-li ústavní stížnost, nelze ji za takové situace odmítnout pro nepřípustnost. Pokud by však stěžovatel mimořádný opravný prostředek uplatnil a bylo o něm rozhodnuto tak, že nebyl přípustný, připadá v úvahu aplikace ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, dle něhož platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Stěžovateli tedy zůstává zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti proto není v praxi důvod, neboť i v situaci, kdy by dovolací soud naznal, že dovolání není přípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež tomuto rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost.

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost, včetně návrhu na zrušení § 11 a § 11a zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2007

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj