Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2933/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.2933.07.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as inadmissible because the Supreme Court remitted the case for further proceedings.

Numero d'incarto I.ÚS 2933/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Inammissibile (Inadmissible)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a housing cooperative against a Supreme Court decision. The applicant argued that the Supreme Court violated his property rights by ruling on a transfer of ownership, but the Court found the complaint procedurally flawed. Since the Supreme Court had remitted the case to a lower court for further proceedings, the applicant had not exhausted all available legal remedies.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law for the protection of their rights, particularly when the case is remitted for further proceedings.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies procedural admissibility constitutional complaint remitted case housing cooperative property rights Supreme Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.
Vzhledem k uvedeným zjištěním soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl, jako návrh nepřípustný.
§ 243b odst. 3 obč. soudního řádu
stupně podle § 243b odst. 3 obč. soudního řádu; řízení tak dále pokračuje a stěžovatel bude mít k dispozici (v závislosti na výsledku sporu) zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro něj nepříznivé rozhodnutí.
čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR
Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č.
čl. 11 odst. 1 a čl. 11 odst. 6 Listiny základních práv a svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti Lidového bytového družstva Praha 7, sídlem U Uranie 12/1362, Praha 7, zast. Mgr. Liborem Hronkem, advokátem, sídlem Slánská 1678/20, Praha 6, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.8.2007, č.j. 28 Cdo 2408/2005-228, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Stěžovatel podanou ústavní stížností napadl v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu, kterým byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25.5.2005, č.j. 11 Cmo 400/2004-210, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.10.2004, č.j. 21 Cm 27/2004-189, ve sporu o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k nebytovému prostoru, neboť s ním nesouhlasí a považuje ho za nesprávný pro rozpor s ústavněprávními předpisy. V další části stěžovatel prezentoval svoje obecné právní názory na podmínky převodu tzv. jednotek z vlastnictví bytových družstev (§ 23 a násl. zák. č. 72/1994 Sb.), posléze popsal konkrétní skutkový stav sporu, v němž vystupuje v pozici žalovaného, a formuloval stanovisko o nesplnění podmínek pro převod nebytového prostoru. Na těchto základech tvrdí, že Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím porušil jeho ústavně zaručená základní práva, zejména podle čl. 11 odst. 1 první a druhá věta a dále podle čl. 11 odst. 6 (pozn. v označení tohoto ustanovení je zřejmý stěžovatelův překlep) Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), k čemuž dodal, že má právo být vlastníkem předmětného nebytového prostoru, že bezúplatným převodem by došlo k nespravedlivému zvýhodnění žalobce na úkor ostatních členů stěžovatele, a že v rozporu s hmotným právem nejsou rozsudky obecných soudů, ale naopak napadený rozsudek Nejvyššího soudu.

Při posuzování, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z tohoto důvodu jde o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť - jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku - Nejvyšší soud zrušil dva rozsudky soudů nižších instancí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu, který rozhodoval ve věci v I. stupni.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což neplatí jen pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Samotná existence dílčího pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nenaplňuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. V posuzovaném případě Nejvyšší soud vrátil věc soudu I. stupně podle § 243b odst. 3 obč. soudního řádu; řízení tak dále pokračuje a stěžovatel bude mít k dispozici (v závislosti na výsledku sporu) zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro něj nepříznivé rozhodnutí.

Vzhledem k uvedeným zjištěním soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl, jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2007

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj