Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2996/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.2996.07.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding disability pension denial based on incomplete expert reports.

Numero d'incarto I.ÚS 2996/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a claimant seeking a full disability pension. The claimant argued that lower courts violated her rights by relying on partial and outdated expert reports without considering her worsening health condition. The court rejected this, noting that the administrative authorities are required to assess the claimant's condition at the time of the decision and that new evidence must be submitted through a fresh application.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court does not review the correctness of sub-constitutional law application and dismisses complaints as obviously unfounded when lower courts have adequately addressed the case and the claimant fails to demonstrate a clear violation of fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal disability pension assessment expert report adequacy fundamental rights protection administrative procedure limits worsening health condition Czech Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
4 Ads 18/2007-179
4 Ads 18/2007-179, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.
19 Cad 25/2006-157
2006, 19 Cad 25/2006-157, takto:

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupené Mgr. Jaroslavem Machálkem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Křižná 250, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 Ads 18/2007-179, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2006, 19 Cad 25/2006-157, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno její správní žalobě, jíž se domáhala přiznání plného invalidního důchodu. Stěžovatelka tvrdila, že vydáním těchto rozhodnutí bylo porušeno její základní právo garantované "čl. 36 odst. 1" Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a porušeno mělo být i právo na včasné a veřejné projednání své věci s možností vyjádřit se k prováděným důkazům garantované čl. 38 odst. 2 Listiny.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že zásahu do jejích základních práv se obecné soudy dopustily tím, že rozhodovaly jen na základě dílčích znaleckých posudků, které byly neúplné a neaktuální. Soudy nevyhověly návrhu na zpracování komplexního znaleckého posudku, jenž by zhodnotil stěžovatelčin velmi neuspokojivý zdravotní stav v úplnosti (jedna z chorob brání stěžovatelce v jakékoli práci). Skutkový stav tak nebyl náležitě zjištěn, z odůvodnění nevyplývá srozumitelně a zřetelně vztah mezi "skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů" a tyto závěry jsou v "zásadním nepoměru mezi skutkovými zjištěními a právními závěry". Rozhodnutí jsou projevem libovůle a vykračují z mezí stanoveného postupu.

Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2006, č. j. 19 Cad 25/2006-157 Ústavní soud zjistil, že krajský soud zamítl stěžovatelčinu žalobu, jíž žádala zrušení rozhodnutí ČSSZ ze dne 9. 12. 2003, č. 495 611 037. (Šlo již o druhé rozhodnutí, neboť první zamítavý rozsudek stěžovatelka úspěšně napadla kasační stížností.) Tento rozsudek napadla stěžovatelka kasační stížností, v níž argumentovala obdobně jako v ústavní stížnosti.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 Ads 18/2007-179 (srov. na http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=13242) Ústavní soud zjistil, že kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelčina stěžejní námitka spočívala v tom, že soudy neposoudily její zdravotní stav v komplexnosti a nepřihlédly ani k jeho zhoršení. Nejvyšší správní soud vysvětlil, že zdravotní stav a pracovní schopnost účastníka je třeba hodnotit k datu vydání rozhodnutí orgánu důchodového pojištění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu str. 7 odst. 1 dole). Soudy konstatovaly, že zjištěné snížení schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky nedosahuje alespoň 66 % (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, str. 9 odst. 2 dole). Závěrem Nejvyšší soud poznamenal, že: "došlo-li v mezidobí od vydání rozhodnutí žalované ke zhoršení stěžovatelčina zdravotního stavu (jak na to opakovaně upozorňuje ve svých podáních), ať již pro onemocnění dominantní, či případně v důsledku onemocnění dalších, lze takové skutečnosti uplatnit jen nově podanou žádost." (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, str. 10 odst. 2). Z výše uvedeného plyne zjevná neopodstatněnost této stěžovatelčiny námitky. Ústavní soud konstatuje, že také ostatní stěžovatelčiny námitky byly obecnými soudy náležitě vypořádány (srov. str. 7 a násl. rozsudku Nejvyššího správního soudu a str. 4 odst. 2 rozsudku krajského soudu).

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelčiných základních práv, jak tvrdila v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 27. listopadu 2007

Ivana Janů

předsedkyně senátu