Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2561/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.2561.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to simultaneous appeal to Supreme Court.

Numero d'incarto IV.ÚS 2561/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Inammissibile (Inadmissible)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a lawyer against a Supreme Court decision confirming his removal from bankruptcy administration. The applicant argued violations of fair trial rights and the principle of two-instance proceedings, claiming the Supreme Court denied him effective legal protection. The Court ruled the complaint inadmissible because the applicant had simultaneously filed a regular appeal, making the constitutional remedy premature and unnecessary.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; Subsidiarity of constitutional complaints requires exhaustion of ordinary remedies; simultaneous filing of a regular appeal renders a constitutional complaint against the same decision inadmissible as premature.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility simultaneous appeal filing exhaustion of remedies principle premature constitutional review two-instance proceedings violation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) .
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských právech a základních svobod
čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech
čl. 95 odst. 1 Ústavy
čl. 96 odst. 1 Ústavy
1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, zaručující právo na spravedlivý proces.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Doc. Ing. J. V., CSc., zastoupeného Mgr. Davidem Fiedlerem, advokátem v Ostravě 1, Velká 2984/23, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. května 2007 sp. zn. 1 Ko 138/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 1. října 2007 faxovým podáním a potvrzenou poštou 4. října 2007 stěžovatel navrhl zrušení výše citovaného rozhodnutí pro porušení stěžovatelových základních práv zaručených čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských právech a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 14 o velkém Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále jen "Pakt"), jakož i čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, zaručující právo na spravedlivý proces.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyslovil přesvědčení, že napadeným rozhodnutím, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2002 (14 K 31/99-555), byl zproštěn funkce správce konkurzní podstaty úpadkyně Moravia Banky a.s. v likvidaci IČ: 45192855, se sídlem ve Frýdku Místku, došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv i ustanovení občanského soudního řádu. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí prvoinstančního soudu jako věcně správné, ačkoliv se neztotožnil s důvody, o něž soud prvního stupně opřel své rozhodnutí. Stěžovatel tvrdil, že napadeným rozhodnutím obecného soudu byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení, neboť mu tím odvolací soud odňal možnost efektivně uplatnit jeho práva v soudním řízení. Stěžovatel argumentoval judikaturou Ústavního soudu (sp. zn. III ÚS 210/2000) a navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil.

Ve shodě s tvrzením stěžovatele v ústavní stížnosti bylo dotazem na kancelář Nejvyššího soudu zjištěno, že stěžovatel napadl výše uvedené rozhodnutí i dovoláním (vedeno pod sp. zn. 29 Cdo 4805/2007). Argumenty uvedené v dovolání jsou obdobné jako argumenty, o něž se opírá i ústavní stížnost. Nejvyšší soud dosud o věci nerozhodl. V souzené věci tedy stěžovatel podal ústavní stížnost za situace, kdy současně podal i dovolání k Nejvyššímu soudu.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv. Subsidiarita ústavní stížnosti se odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán o těchto právech rozhodoval bez toho, že by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. Obě tato hlediska zohlednil Ústavní soud při aplikaci a interpretaci jednotlivých institutů zákona o Ústavním soudu v projednávaném případě.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění po jeho novele provedené zákonem č. 83/2004 Sb., účinným ke dni 1. dubna 2004, je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup dovolacího soudu podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Z uvedeného tedy plyne, že pokud stěžovatel neuplatnil mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, a podal-li ústavní stížnost, nelze ji za takové situace odmítnout pro nepřípustnost. Pokud by však stěžovatel mimořádný opravný prostředek uplatnil a bylo o něm rozhodnuto tak, že nebyl přípustný, připadá v úvahu aplikace ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu v novelizovaném znění, dle něhož platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Stěžovateli tedy zůstává zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy není v praxi důvod, neboť i v situaci, kdy by dovolací soud naznal, že dovolání není přípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež tomuto rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost.

V dané věci stěžovatel podal dovolání souběžně s ústavní stížností zřejmě z důvodu procesní opatrnosti, a tedy zřejmě i s ohledem na případné zachování lhůty k podání ústavní stížnosti. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání a rovněž proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů začne stěžovateli běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Ostatně i z toho, že stěžovatel podal dovolání, lze usoudit, že se sám domnívá, že tvrzený zásah do jeho práv lze odstranit v rámci dovolacího řízení. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by se naopak rozhodl vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však, jak ostatně popsáno shora, není důvodu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a podání ústavní stížnosti je předčasné.

Nutno též dodat, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje, neboť pokud by jeho dovolání neuspělo, bude moci popř. zpracovat svou novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) .

V Brně dne 27. listopadu 2007

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj