Constitutional Court dismisses appeal claiming insufficient evidence for fraud and perjury convictions.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a woman convicted of fraud and perjury. She argued that lower courts failed to investigate specific financial details and witness testimonies regarding the misuse of funds. The Court found no violation of constitutional rights because the Supreme Court's decision was well-reasoned and the factual findings clearly supported the criminal charges.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the Constitutional Court finds it manifestly unfounded, as was the case here where the Supreme Court's decision was adequately reasoned and the factual findings supported the conviction.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky Ing. E. Z., zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem v Praze 8, Křižíkova 16, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 8. 2007 sp. zn. 3 Tdo 832/2007, rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2007 sp. zn. 5 To 450/2006 a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 8. 2006 sp. zn. 44 T 65/2003, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že dle svého přesvědčení byla odsouzena pro spáchání trestného činu zpronevěry a křivého obvinění na základě nedostatečného skutkového zjištění a došlo tedy i k vadnému výroku o vině, trestu a náhradě škody. Poukázala na svá tvrzení ohledně předávání finančních částek Ing. K., která měla tyto použít ve prospěch firmy, ohledně předávání peněz panu Ž., který ji vydíral a o vytváření fiktivních dokladů věděl, však soud neučinil potřebná zjištění o tom, kolik jmenovaní od ní peněz získali a kolik jich využila pro svou potřebu, nevyslechl svědky, jež ke své obhajobě označila, a nevzal zřetel na její úmysl peníze, které na základě fiktivních dokladů si jako půjčku ponechala, firmě vrátit. Soud II. stupně dokazování nedoplnil a odvolání zamítl, Nejvyšší soud pak neodstranil porušení ústavních principů předcházejícího řízení a její dovolání odmítl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do navrhovatelkou označených práv zjištěn nebyl. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky, opírající se o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu, opodstatněně odmítl s tím, že soudy zjištěný skutkový stav jednoznačně vede k závěru, že jednání stěžovatelky vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona a trestného činu křivého obvinění ve smyslu § 174 odst. 1 trestního zákona, a proto právnímu závěru soudů nelze nic vytknout. Své rozhodnutí dovolací soud obsáhle a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil tak, že na ně lze v dalším odkázat, stejně jako na obsah rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 i Městského soudu v Praze. Oba tyto soudy se vypořádaly se všemi námitkami obhajoby obžalované stěžovatelky, jež se týkaly hodnocení jejího jednání, návrhů na doplnění dokazování, jakož i hodnocení svědeckých výpovědí z hlediska jejich věrohodnosti.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu