Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2917/07 ECLI:CZ:US:2007:3.US.2917.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property rights determination rejected by restitution law.

Numero d'incarto III.ÚS 2917/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by two applicants against lower court decisions denying their claim to determine ownership of real estate. The applicants argued that general courts violated their fundamental rights by rejecting their request for ownership determination under general civil law provisions. The court ruled that the applicants could not pursue this claim because a special restitution law precluded reliance on general legal titles, rendering their constitutional arguments irrelevant.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible when the underlying dispute involves a claim for ownership determination barred by special restitution legislation, making constitutional arguments regarding general civil law provisions irrelevant.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal restitution law priority ownership determination claim special restitution legislation fundamental rights violation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 80 písm. c) občanského soudního řádu
§ 243b odst. 5, § 218 písm. c), § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) J. J. a 2) B. Š., zastoupených Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou se sídlem Za Poříčskou branou č. 12, 186 00 Praha 8, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007 č. j. 28 Cdo 3237/2006-213, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2006 č. j. 29 Co 24/2006-175 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. srpna 2005 č. j. 54 C 95/2003-146, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností napadli stěžovatelé v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčeni ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 1, čl. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a že jimi došlo k porušení čl. 90 Ústavy ČR. Mělo se tak stát postupem, jímž byl zamítnut jejich návrh na určení vlastnického práva k blíže označeným nemovitostem.

Stěžovatelé s odkazem na podrobně rozvedenou argumentaci namítají, že předmětné nemovitosti nikdy nepřešly na stát, tudíž je zde dán jejich naléhavý právní zájem na požadovaném určení [§ 80 písm. c) o. s. ř.]. Mají za to, že jejich žalobní žádání se opírá o způsobilý právní titul, pročež se domáhali, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poté co posoudil námitky stěžovatelů, dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze přisvědčit jejich tvrzení o tom, že by obecné soudy interpretovaly relevantní rámec jednoduchého práva dopadající na předmětnou věc v rozporu s jejich shora označenými ústavně zaručenými základními právy.

Nejvyšší soud shora citovaným rozhodnutím odmítl jako nepřípustné dovolání stěžovatelů. Jak patrno z jeho obsahu, učinil tak z toho důvodu, že jím nebylo napadeno rozhodnutí po právní stránce zásadního významu [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c), § 237 odst. 1 písm. c), 3 o. s. ř.], přičemž nebyly dány ani jiné, ex lege předvídané podmínky jeho přípustnost zakládající. Předcházejícími rozsudky nalézacího a odvolacího soudu byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatelé domáhali určení vlastnického práva zůstavitelky M. B. k přesně označeným nemovitostem [§ 80 písm. c) o. s. ř.]. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že se tito, s ohledem na existenci speciálního restitučního předpisu (zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů), nemohou domáhat uplatněného nároku na základě obecných právních předpisů, přičemž na podporu svého závěru odkázal na (ve vztahu k dotčené problematice) přijatý rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1222/2001 ze dne 11. září 2003, jakož i na na stanovisko Ústavního soudu Pl. ÚS - st. 21/05 ze dne 1. listopadu 2005.

Výrokem stanoviska pléna Ústavního soudu Pl. ÚS - st. 21/05 ze dne 1. listopadu 2005 (vyhlášen pod č. 477/2005 Sb.), jímž je senát při své rozhodovací činnosti vázán, bylo jednak vysloveno, že (I.) "Tvrzením vlastnického práva, zejména toho, jež vyžaduje záznam do katastru nemovitostí, v případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele není naplněna preventivní funkce žaloby dle § 80 písm. c) občanského soudního řádu, a tedy není dána ani naléhavost právního zájmu na jejím podání.", a v této souvislosti dále, že (II.) "Žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy.".

Ve světle tohoto stanoviska stává se z pohledu konečného rozhodnutí a takto výsledku procesu jako celku v naraci návrhu blíže rozvedená argumentace stěžovatelů brojících v konkrétnostech proti meritorním rozhodnutím obecných soudů irelevantní, když dostatečnou podmínkou pro výroky napadených rozhodnutí byla nemožnost domáhat se tvrzeného vlastnického práva na základě určovací žaloby ve smyslu obecných právních předpisů [§ 80 písm. c) o. s. ř.].

V důsledku řečeného shledal Ústavní soud návrh zjevně neopodstatněným a proto jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2007

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu