Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2291/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.2291.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as ordinary court errors do not constitute constitutional violations.

Numero d'incarto II.ÚS 2291/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by J. Š. against lower court rulings awarding expert witness fees. The applicant alleged violations of fundamental rights but failed to specify how these rights were infringed. The court determined that ordinary courts handle factual assessments and simple law application, reserving constitutional review for clear violations of fundamental rights or arbitrary legal application.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant fails to demonstrate that an ordinary court's application of simple law or factual assessment constitutes a violation of a constitutionally guaranteed right or freedom.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal ordinary court jurisdiction simple law application fundamental rights violation arbitrary legal application

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Na základě shora uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. Š., právně zastoupeného Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem se sídlem Letců 1005, Hradec Králové, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2007 sp. zn. 22 Co 260/2007, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 4. 2007 sp. zn. 19 C 105/2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 9. 2007, směřuje proti oběma shora uvedeným rozhodnutím, kterými byla přiznána znalci za podaný znalecký posudek odměna ve výši 8 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 6 575 Kč. Znalecký posudek se týkal přezkoumání a vyčíslení nákladů léčení úrazu poškozeného M. K. v řízení o žalobě Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky proti žalovaným J. Š. a R. E. na zaplacení částky 121 102 Kč s příslušenstvím.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že oběma rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva dle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, aniž by však blíže rozvedl, v čem konkrétně porušení svých práv spatřuje.

Ústavní soud v minulosti dovodil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody ( nález

sp. zn. I. ÚS 68/93

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Svazek č. 1. Nález č. 17). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou tedy samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. V důsledku aplikace uvedeného zásadního postoje Ústavního soudu je nutno mít ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.

Ústavní soud dále uvádí, že není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého práva", přičemž tak může činit pouze tehdy, shledá-li současně i porušení některých ústavních kautel. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má nesprávná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo (srov. např.

III. ÚS 321/03

).

Vzhledem k tomu tedy hodnotil Ústavní soud, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly normy jednoduchého práva bez rozumného odůvodnění či propojení s jakýmkoliv ústavně chráněným účelem, resp. zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními. Žádné takové pochybení v rozhodování soudů však Ústavní soud neshledal. Obě napadená rozhodnutí jsou dostatečným způsobem odůvodněna a zřetelně z nich vyplývá, na základě jakého zákona a jakým způsobem byla odměna znalce vyčíslena.

Závěrem je Ústavní soud nucen konstatovat, že v konkrétní věci se nejedná o problém řešitelný na úrovni ústavního práva, nýbrž jde o problematiku řešenou jednoduchým právem a na úrovni obecných soudů, přičemž Ústavní soud porušení některého ze základních práv či svobod stěžovatele v daném případě neshledal.

Na základě shora uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20 listopadu 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu