Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 525/05 ECLI:CZ:US:2007:2.US.525.05.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of legal remedies after Supreme Administrative Court ruling.

Numero d'incarto II.ÚS 525/05
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint as inadmissible because the applicant failed to exhaust all available legal remedies. Although the applicant initially sought a refund of over 1.7 million crowns in income tax, the Supreme Administrative Court ultimately rejected his claim, leaving no further administrative or judicial review options. The court ruled that since the Supreme Administrative Court had already decided on the cassation appeal, the applicant could not simultaneously file a constitutional complaint against the same underlying dispute without violating the principle of exhaustion of remedies.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law for the protection of their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility Supreme Administrative Court legal remedies exhaustion procedural prerequisites non-exhaustion doctrine administrative tax refund

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Nevyčerpání procesního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, zakládá z hlediska zákonných podmínek nepřípustnost ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustnou.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Václavem Sedlářem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005, č. j. 30 Ca 24/2005-25, rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 27. 9. 2000, č. j. 110-1713/2000-0106, a rozhodnutí Finančního úřadu v Uherském Brodě ze dne 9. 9. 1999, č. j. FÚ 47339/99/338920/7038, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil s ústavní stížností, která směřuje proti v záhlaví označeným rozhodnutím správního soudu a územních finančních orgánů, vydaných ve věci žádosti stěžovatele o vrácení přeplatku na dani z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků ve výši 1.735.339 Kč. Stěžovatel se jimi cítí poškozen na svých základních právech zaručených Listinou základních práv a svobod v čl. 2 odst. 2, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5 a čl. 36 a 38, a navrhuje proto jejich zrušení.

Jak vyplynulo z textu stěžovatelova podání a z obsahu napadených rozhodnutí, Finanční úřad v Uherském Brodě uvedenou žádost o vrácení přeplatku na dani zamítl a stejně naložilo Finanční ředitelství v Brně s následným odvoláním. Proti zamítavému rozhodnutí finančního ředitelství podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 6. 8. 2003, č. j. 30 Ca 504/2000-47, žalobě vyhověl a rozhodnutí finančního ředitelství zrušil. Na základě kasační stížnosti podané finančním ředitelstvím však věc projednal Nejvyšší správní soud, který rozsudek krajského soudu zrušil. V následném řízení pak Krajský soud v Brně, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, stěžovatelovu žalobu zamítl.

Jak bylo v návrhu poznamenáno a Ústavním soudem následně ověřeno, proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Brně podal stěžovatel dne 3. 8. 2005 dle poučení, obsaženého v tomto rozsudku, kasační stížnost. Činil tak z opatrnosti, neboť on sám je přesvědčen, že soudní řád správní mu žádný další procesní prostředek k ochraně práva neposkytuje.

Ústavní soud vyčkal s posouzením věci do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť není žádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci (Nejvyšší správní soud) a zároveň i Ústavní soud.

Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005, č. j. 30 Ca 24/2005-25, rozhodl rozsudkem ze dne 3. 5. 2007, č. j. 7 Afs 35/2006-53, tak, že kasační stížnost zamítl.

Ústavní soud zjistil, že v době, kdy Ústavní soud z výše uvedeného důvodu nepřezkoumával ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005, č. j. 30 Ca 24/2005-25, a jemu předcházejícím správním rozhodnutím, podal stěžovatel dne 16. 8. 2007 novou ústavní stížnost, kterou napadl též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2007, č. j. 7 Afs 35/2006-53, tedy proti rozsudku, kterým bylo rozhodováno o kasační stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí napadenému nyní posuzovaným návrhem.

Před tím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu zamítl, je zřejmé, že kasační stížnost byla přípustná a stěžovatel v době podání ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Nevyčerpání procesního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, zakládá z hlediska zákonných podmínek nepřípustnost ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Za procesní situace, kdy stěžovatel podal proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2007, č. j. 7 Afs 35/2006-53, ústavní stížnost, má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu řízení o této ústavní stížnosti, vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn. III. ÚS 2153/07

.

Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2007

JUDr. Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj