Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2566/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.2566.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court fees as not affecting fundamental rights.

Numero d'incarto I.ÚS 2566/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a resident on the poverty line against lower court rulings on court fees. The applicant argued that the fee amount violated his right to a fair trial and due process, claiming the courts' assessment of his financial situation was too restrictive. The court held that determining fee exemptions is a matter for ordinary courts and that the applicant's financial status did not constitute a violation of constitutionally guaranteed fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court § 43 para. 2 lit. a; Law on the Constitutional Court § 43 para. 2 lit. a: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded if it finds no violation of constitutionally guaranteed fundamental rights or freedoms in the proceedings before ordinary courts.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal court fees exemption fundamental rights violation fair trial rights poverty line applicant ordinary court jurisdiction obviously unfounded claim

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law on the Constitutional Court, § 43 para. 2 lit. a
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Art. 36 para. 1, 2
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Art. 3 para. 3
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Art. 4 para. 1
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst.
Law on the Constitutional Court, § 138 of the Code of Civil Procedure

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Plzeň, Perlová 14, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2007, čj. 12 Co 411/2007 - 174, a usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 29. 6. 2007, čj. 36 C 94/2005 - 166, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včasnou ústavní stížností, po odstranění vad splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby byla zrušena shora uvedená rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu Plzeň - město (dále jen "okresní soud").

Podle stěžovatele došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a k porušení čl. 3 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny. Stěžovatel uvedl, že žije na hranici životního minima. Závěr obecných soudů o tom, že soudní poplatek ve výši 3 000,-- Kč významně nezasáhne do jeho stávající životní úrovně, považuje za nepřípustně restriktivní interpretaci § 138 OSŘ. Takový výklad mu odpírá jeho právo na projednání věci soudem.

II. Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že stěžovatel podal, v řízení o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, žádost o osvobození od soudních poplatků, ve lhůtě k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Okresní soud usnesením ze dne 29. 6. 2007, čj. 36 C 94/2005 - 166, jeho žádost zamítl. Usnesením krajského soudu ze dne 29. 8. 2007, čj. 12 Co 411/2007 - 174, bylo potvrzeno usnesení okresního soudu.

III. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů (příp. dalších orgánů veřejné moci) pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv nebo svobod jednotlivce. To znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti a detailně přezkoumávat v ústavní stížnosti tvrzené nesprávnosti, které svou podstatou spočívají v rovině práva podústavního.

Ústavní soud zastává právní názor, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů v těchto věcech zasahuje za zcela výjimečných okolností (viz např. nález

sp. zn. III. ÚS 290/06

, www.judikatura.cz). V projednávaném případě jsou odůvodnění napadených rozhodnutí dostatečná a srozumitelná. Je přirozené, že každá větší platba, soudní poplatek nevyjímaje, se nějakým způsobem může dotknout životní úrovně plátce, kriterium "závažnosti", použité obecnými soudy při aplikaci příslušných procesních norem podústavního práva, není podle názoru Ústavního soudu kriteriem ústavně nekonformním.

Do ústavně zaručených základních práv stěžovatele podle čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny zasaženo nebylo.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu