Constitutional Court dismisses taxpayer appeal as unsupported by law and facts.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Telefónica O2 Czech Republic against administrative tax decisions. The court noted that the appellant was the legal successor to the original complainant and referenced prior rulings where similar arguments regarding the validity of tax assessments and evidentiary procedures were already rejected. Consequently, the court found the new complaint to be clearly unfounded and lacked relevance in constitutional terms.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint that is clearly unfounded when the same arguments have already been rejected in prior decisions regarding identical parties and issues.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 5. listopadu 2007 v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 22 Praha 4 - Michle, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem, AK Jungmannova 24, 110 01 Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2006, č. j. 6 Afs 8/2004-98, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2003, č. j. 11 Ca 66/2003-66, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ - 10462/13/02, a dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9698/02/009510/4977, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu je z jeho činnosti známo, že v průběhu řízení před Ústavním soudem se právní nástupkyní původní stěžovatelky Eurotel Praha, spol. s r. o., stala společnost ČESKÝ TELECOM, a. s., přičemž následně byl název obchodní firmy právní nástupkyně změněn na Telefónica O2 Czech republic, a. s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 22 Praha 4 - Michle, a proto dále v řízení pokračoval s právní nástupkyní původní stěžovatelky.
Ve skutkově i právně stejné věci stěžovatelky rozhodoval Městský soud v Praze rozsudky ze dne 2. 9. 2003, č. j. 8 Ca 64/2003-95, ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. 11 Ca 65/2003, ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 7 Ca 60/2003, ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 10 Ca 63/2003, ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 7 Ca 61/2003, ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 7 Ca 62/2003, ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 7 Ca 63/2003, ze dne 7. 5. 2004, sp. zn. 9 Ca 60/2003, ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 10 Ca 62/2003, ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 10 Ca 64/2003, ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 5 Ca 55/2003, ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 5 Ca 56/2003, ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 8 Ca 61/2003, ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 8 Ca 62/2003, ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 8 Ca 63/2003, ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. 6 Ca 73/2003, ze dne 11. 12. 2003, č. j. 11 Ca 68/2003-66, dále Nejvyšší správní soud rozsudky ze dne 25. 1. 2005, č. j. 3 Afs 28/2003-141, ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 1 Afs 5/2004, ze dne 9. 3. 2006, č. j. 6 Afs 12/2004-100, a konečně Ústavní soud usneseními ze dne 26. 7. 2007,
sp. zn. II. ÚS 321/05
, ze dne 12. 9. 2007,
sp. zn. IV. ÚS 318/06
, a ze dne 25. 9. 2007,
sp. zn. IV. ÚS 320/06
.
Vzhledem k témuž okruhu účastníků řízení před Ústavním soudem (přičemž stěžovatelka byla ve všech těchto řízeních zastoupena týmž advokátem) nepovažuje Ústavní soud za nezbytné argumentaci, pro kterou i tuto ústavní stížnost bylo nutno odmítnout, znovu opakovat, pročež stran důvodů tohoto odmítnutí odkazuje na stěžovatelce známá usnesení,
sp. zn. II. ÚS 321/05
,
IV. ÚS 318/06
a
IV. ÚS 320/06
. Z nich totiž zřetelně se podává, proč námitkám stěžovatelky i v nyní projednávané ústavní stížnosti přisvědčit možno nebylo. Shrnutě lze konstatovat, že ani tvrzení stěžovatelky ohledně nicotnosti dodatečného platebního výměru, ani její nesouhlas s tím, že soudy neprovedly důkazy stěžovatelkou navržené, a konečně ani jí namítané uložení daňové povinnosti nad rámec daňových předpisů relevance v rovině ústavněprávní nedosahují, a to právě z důvodů v citovaných rozhodnutích Ústavního soudu podrobně vyložených.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu