Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 805/06 ECLI:CZ:US:2007:1.US.805.06.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding bankruptcy proceedings and procedural standing.

Numero d'incarto I.ÚS 805/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by MTR spol. s r. o. against lower court rulings in bankruptcy proceedings. The applicant argued that the admission of a creditor's purchaser into the proceedings violated her right to court protection because the original creditor lacked active standing. The court found no violation because the lower courts correctly interpreted the law regarding procedural succession without needing to verify the underlying debt's existence.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court § 43 para. 2 lit. a; Listina of Fundamental Rights and Freedoms Art. 36 para. 1: The Constitutional Court may dismiss a complaint as obviously unfounded if it does not find a violation of constitutionally guaranteed fundamental rights or freedoms.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal bankruptcy proceedings standing procedural succession obviously unfounded fundamental rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law on the Constitutional Court § 43 para. 2 lit. a
Listina of Fundamental Rights and Freedoms Art. 36 para. 1

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MTR spol. s r. o., se sídlem Slavkov u Brna, U Splavu 1448, zastoupené JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou se sídlem Brno, Tišnovská 167, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, čj. 29 Odo 1015/2006 - 206, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 3. 2006, čj. 2 Ko 37/2005 - 187, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2004, čj. 31 K 33/2002 - 157, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včasnou ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby byla zrušena shora označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci (dále "vrchní soud") a Krajského soudu v Brně (dále "krajský soud"), protože těmito rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").

Stěžovatelka tvrdí, že do jejího práva na soudní a jinou právní ochranu zasahuje rozhodnutí obecných soudů v řízení o konkursu na majetek stěžovatelky, kterým byl připuštěn vstup nabyvatele pohledávky do řízení na místo původního navrhovatele. Při zahájení řízení totiž nebyly, podle stěžovatelky, splněny podmínky řízení, protože původní navrhovatel neměl k podání návrhu aktivní legitimaci, nikdy nedoložil, že nabyl pohledávku vůči stěžovatelce.

II. Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, čj. 29 Odo 1015/2006 - 206, bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto dovolání stěžovatelky proti usnesení vrchního soudu ze dne 1. 3. 2006, čj. 2 Ko 37/2005 - 187. Uvedeným rozhodnutím vrchní soud potvrdil usnesení ze dne 11. 10. 2004, čj. 31 K 33/2002 - 157, jímž krajský soud připustil, aby do řízení na místo dosavadní navrhující věřitelky Ing. M. Hauserové, správkyně konkursní podstaty úpadkyně Union banka, a. s. "v likvidaci", vstoupila J&T Banka a. s.

III. Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález

sp. zn. I. ÚS 68/93

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Ústavní soud považuje interpretaci ustanovení § 107a odst. 2 OSŘ, na základě které obecné soudy vyhověly návrhu, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, za ústavně konformní a nezasahující do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky. Jak srozumitelně a přehledně uvedly jak Nejvyšší soud tak soud vrchní, při rozhodování o návrhu na procesní nástupnictví se soud nezabývá tím, zda postupovaná pohledávka skutečně existuje. Ústavnímu soudu nezbývá než stěžovatelku odkázat na argumentaci obou obecných soudů, které se s jejími námitkami, v podstatě totožnými s těmi, které uvedla i v ústavní stížnosti, zcela dostatečně a ústavně souladným způsobem vyrovnaly. K porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny tedy nedošlo.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu