Constitutional Court dismisses complaint claiming exequatur costs violate equality and judicial independence.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a court bailiff against lower court rulings regarding exequatur costs. The applicant argued that imposing these costs violated the principle of equality and infringed upon judicial independence guaranteed by the Constitution. The Court dismissed the complaint as clearly unfounded, citing its established reasoning from a previous decision on identical grounds.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant's arguments are substantively identical to those previously rejected in a prior decision, rendering further examination unnecessary.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Romana Vytejčka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 4, se sídlem v Praze 10, Hostivařská 1109, zastoupeného JUDr. Stanislavem Vytejčkem, advokátem se sídlem v Benešově, Hráského 406, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2007 č. j. 20 Co 371/2007-35 a výroku III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. listopadu 2006 č. j. 13 Nc 14967/2002-27, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, a 1. JUDr. A. S. a 2. V. P., jako vedlejších účastníků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se svým návrhem domáhá vedle zrušení shora uvedených rozhodnutí toho, aby Ústavní soud vyslovil, že: "uložení povinnosti platit náklady exekuce povinnému v souvislosti se zastavením exekuce je porušením zásady rovnosti vyjádřené v čl. 1 Listiny základních práv. Soudní exekutor má při výkonu exekuční činnosti postavení soudce. Takovéto rozhodnutí je tedy zároveň zásahem do soudcovské nezávislosti zaručené čl. 82 odst. 1 Ústavy."
Posuzovaná ústavní stížnost představuje "další v řadě" obsahově a argumentačně obdobných podání téhož stěžovatele (vedených např. pod
sp. zn. II. ÚS 296/07
,
II. ÚS 1997/07
, či
IV. ÚS 2225/07
). Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že projednávané podání obsahuje rozšíření dosavadní stěžovatelovy argumentace, jež primárně stále pouze polemizuje s odůvodněním stanoviska pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS - st. 23/06.
Za situace, kdy je podávána ústavní stížnost stejného obsahu, a důvody rozhodování Ústavního soudu jsou stěžovateli známy z nemála již Ústavním soudem mu odmítnutých podání (viz výše), pokládá Ústavní soud za zcela postačující, aby bez dalšího odkázal např. na důvody uvedené v pravomocném usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007 ve věci
sp. zn. II. ÚS 296/07
, neboť jde o důvody konstantní, na nichž není nutno nic doplňovat ani měnit. Pouze na okraj Ústavní soud podotýká, že uvedené stanovisko pléna Ústavního soudu bylo přijato bez jakýchkoli odlišných stanovisek.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím obecného soudu došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2007
Ivana Janů v. r.
předsedkyně senátu