Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1514/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.1514.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding civil court statute of limitations calculation.

Numero d'incarto I.ÚS 1514/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Spalovna Praha - Vysočany a.s. against a lower court's judgment ordering payment of 30,675 CZK. The complainant argued that the appellate court incorrectly calculated the statute of limitations, violating her right to a fair trial under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court rejected this claim, ruling that its role is limited to protecting constitutional conformity rather than reviewing the correctness of general courts' legal applications or re-evaluating factual determinations.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court, § 43 para. 2 lit. a); Constitutional complaints that are obviously unfounded are inadmissible, and the Constitutional Court does not review the correctness of general courts' legal applications.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statute of limitations fair trial rights inadmissible constitutional review scope

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law on the Constitutional Court, § 43 para. 2 lit. a)

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Spalovna Praha - Vysočany a. s., se sídlem Praha 5, Ostrovského 253/3, zastoupené Mgr. Ondřejem Malinou, advokátem se sídlem Praha 2, Krkonošská 16, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2007, čj. 18 Co 667/2006 - 73, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností stěžovatelka požaduje zrušení shora označeného rozsudku, kterým Městský soud v Praze změnil k odvolání žalobkyně (společnosti Apston Capital Ltd.) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 9. 2006, čj. 13 C 474/2005 - 54, tak, že nově stanovil stěžovatelce povinnost zaplatit částku 30 675,-- Kč. Stěžovatelka správnost tohoto rozsudku zpochybňuje a tvrdí, že nesprávnou aplikací počítání promlčení nároku žalobkyně odvolací soud porušil základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

K žádosti Ústavního soudu se vyjádřil Městský soud v Praze, který v podstatě zopakoval svou argumentaci z uvedeného rozsudku, a v podrobnostech odkázal na jeho odůvodnění. Stěžovatelka možnosti podat repliku nevyužila.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání napadených rozhodnutí. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, resp. některé z ústavních kautel.

V daném případě je očividné, že k žádnému porušení základních práv stěžovatelky nedošlo. Její argumenty míří toliko k tomu, aby Ústavní soud zaujal odlišný právní závěr, než jaký učinil odvolací soud, tedy aby přehodnotil jeho závěry o počítání běhu promlčecí doby. Ústavní soud k argumentaci stěžovatelky připomíná, že - s ohledem na své ústavní postavení a ústavní rozhraničení pravomocí obecného a ústavního soudnictví - se k celé věci nemůže vyjádřit z pozice podústavního práva ani tehdy, pokud zákon, jako je tomu i v tomto případě, nepřiznává účastníkovi právo podat dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. S ohledem na to, že stěžovatelkou zpochybněný výklad právních předpisů není příkladem svévole ani není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti ve smyslu judikatury Ústavního soudu, není vyslovení protiústavnosti právního závěru obecných soudů, stěžovatelkou zpochybněného, namístě.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu