Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2793/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.2793.07.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of legal remedies in civil proceedings.

Numero d'incarto I.ÚS 2793/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by an insurance company against a first-instance court judgment. The complainant argued that the lower court failed to evaluate her defense regarding a bank code error, violating constitutional rights. The court ruled the complaint inadmissible because the complainant had not exhausted available procedural remedies, specifically the right of appeal, before seeking constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně práva, které mu zákon poskytuje.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility civil procedural law right of appeal subsidiarity of constitutional review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Vinna Insurance Group, se sídlem Praha 1, Templová 747, IČ 47116617, zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Renoirova 624, proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 8. 2007, čj. 11 C 115/2007-17, za účasti Okresního soudu Brno-venkov jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti shora označenému rozsudku Okresního soudu Brno-venkov, jímž tento soud zamítl její žalobu, jíž se po žalovaném T. K. domáhala 1046 Kč s příslušenstvím, coby dlužného pojistného. Porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, spatřovala v tom, že obecný soud vůbec nehodnotil její vyjádření, kterým vyvrátila důkaz žalovaného o zaplacení dlužné pohledávky (stěžovatelka tvrdila, že žalovaný uvedl chybný kód banky, a proto nemohla jeho platbu obdržet). Z tohoto důvodu stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného rozsudku okresního soudu.

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. V platném právu je tato zásada vyjádřena v § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V civilním řízení soudním to znamená, že je v prvé řadě na obecných soudech, aby poskytly ochranu základním právům a svobodám stěžovatelky (srov. čl. 4 Ústavy). Teprve vyčerpá-li stěžovatelka neúspěšně všechny procesní prostředky, které jí zákon poskytuje, může se bránit ústavní stížností u Ústavního soudu.

Procesními prostředky, které mají účastníci v občanském soudním řízení k dispozici, jsou především odvolání a posléze i dovolání (je-li přípustné). V dané věci stěžovatelka napadá přímo rozhodnutí soudu I. stupně. Z ústavní stížnosti přitom nevyplývá, že by stěžovatelka odvolání vůbec podala; naopak, z jejího tvrzení, že rozsudek soudu I. stupně je pravomocný, lze usuzovat, že možnosti napadnout prvoinstanční rozhodnutí odvoláním ani nevyužila. Pro úplnost však nutno dodat, že na nepřípustnosti ústavní stížnosti by nic neměnila ani skutečnost, kdyby odvolání podala, avšak dosud o něm nebylo rozhodnuto, případně již sice bylo rozhodnuto, ale stěžovatelka by rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva ústavní stížností nenapadla. Ze samotné ústavní stížnosti je tedy zřejmé, že stěžovatelka nevyčerpala ani řádný opravný prostředek, který jí občanský soudní řád k ochraně jejího práva poskytuje. Za této situace není Ústavní soud oprávněn zabývat se ústavní stížností po věcné stránce, neboť ústavní stížnost je nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků ochrany práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které ji zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), zdejší soud odmítl její ústavní stížnost jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. listopadu 2007

Ivana Janů

soudce zpravodaj