Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 263/95 ECLI:CZ:US:1996:3.US.263.95.1 Generato dall'IA

Constitutional Court rejects constitutional complaint regarding civil court evidence evaluation and jurisdictional interference.

Numero d'incarto III.ÚS 263/95
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against civil court rulings. The applicant argued that her rights to express herself and access evidence were violated because the courts evaluated the opponent's claims without further investigation into specific movable property. The court found no violation because the lower courts properly evaluated evidence and the applicant merely engaged in a legal debate with the state organs.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Art. 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny; Art. 38 odst. 2 Listiny; Art. 83 a 91 úst. Zák.; § 132 obč. s. ř.: The Constitutional Court cannot interfere with general courts' jurisdiction unless they violated the Fifth Chapter of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, and it must respect the principle of free evaluation of evidence.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction free evaluation of evidence civil procedure rights access to evidence constitutional complaint dismissal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
Art. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Art. 83 a 91 úst. Zák. č. 1/1993 Sb.
§ 132 obč. s. ř.
§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.
Za situace, kdy stěžovatelka vede pouhou polemiku s právními závěry soudů obou stupňů, jako orgánů veřejné moci, nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout odmítavým výrokem, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno (§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.).
§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
(§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B.H., zastoupené advokátem JUDr. J.P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. července 1995, čj. 13 Co 226/95, mimo ústní jednání dne 23. 4. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se svou ústavní stížností ze dne 31. 10. 1995 domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 11. 1994, č.j. 16 C 111/93-158, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 1995, č.j. 13 Co 226/95-181, neboli jimi mělo být porušeno její základní právo zakotvené v čl. 36 odst.1 a v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny); obdobně mělo být porušeno i její ústavně zaručené právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům ve smyslu ust. čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato práva měla být porušena dále i v tom, že s ohledem na povahu věci nebylo soudy akceptováno, že stěžovatelka jako navrhovatelka neměla přístup k důkazům,

které by však mohla označit a navrhnout jejich provedení soudem, neboť tyto důkazy jsou v dispozici odpůrce (ČNB) a jsou podřízeny režimu ochrany státního, služebního nebo obchodního tajemství. Základní právo stěžovatelky zakotvené v čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny mělo tak být porušeno tím, že orgán veřejné moci (Městský soud v Praze) vyhodnotil tvrzení odpůrce v neprospěch stěžovatelky, aniž by podnikl další potřebná zjištění ke zjištění skutkového stavu věci.

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 16 C 111/93, ze kterého mimo jiné zjistil, že stěžovatelka se návrhem na zahájení řízení, který byl doručen Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 29. 12. 1992, domáhala proti označeným odpůrcům, SB a Československému státu (zastoupeném Federálním ministerstvem financí), určení povinnosti uzavřít s ní dohodu o vydání věcí movitých (§ 5 odst. 3 zák. č. 87/1991 Sb.), které ve svém návrhu pak druhově specifikuje.

Z předloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 Ústavní soud zjistil, že ve věci proběhlo řádné řízení, v němž navrhovatelka byla ke svému návrhu vyslechnuta a měla tak možnost vyjádřit se i k tvrzením odpůrců a navrhovat v potřebném rozsahu provedení důkazů. Návrhu navrhovatelky na provedení důkazu slyšením svědků pak bylo vyhověno a jí navržení svědci byli za její přítomnosti soudem slyšeni. Rozsudkem obvodního soudu pak byl návrh o uložení povinnosti odpůrci uzavřít dohodu citovaného znění zcela zamítnut a po projednání odvolání odpůrkyně byl tento rozsudek rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 13 Co 226/95 ze dne 12. 7. 1995, potvrzen.

Ústavní soud již několikrát ve svých rozhodnutích, např.

III. ÚS 23/93

, vyložil, za jakých okolností a podmínek je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů.

Předpokladem takovéhoto zásahu je, že obecné soudy ve svém rozhodování postupovaly v rozporu s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod a porušily procesní ustanovení, která stanoví procesní předpisy, v tomto případě občanský soudní řád. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů, čl. 83 a 91 úst. Zák. č. 1/1993 Sb., a jako takový není další instancí obecného soudnictví a nepřísluší mu svými rozhodnutími, pokud není shledán postup obecných soudů v rozporu s již zmíněnou hlavou pátou Listiny základních práv a svobod, zasahovat do jejich jurisdikce. Z ústavního principu nezávislosti obecného soudu vyplývá zásada volného hodnocení důkazů (§ 132 obč. s. ř.), a jestliže obecný soud při svém rozhodování respektuje kautely citovaného ustanovení občanského soudního řádu (jak tomu bylo v posuzované věci), nespadá do pravomoci Ústavního soudu hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, a to ani v tom případě, kdyby se s takovýmto hodnocením sám neztotožňoval.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti v podstatě vede právní polemiku se závěry obecných soudů a k tvrzeným porušením Listiny mělo dojít tím, že nebylo vyhověno jejímu návrhu na uložení povinnosti odpůrci v takovém rozsahu, jak se toho v návrhu domáhala. V posouzení otázky postupu obecných soudů ve smyslu hlavy páté Listiny je rozhodující ta okolnost, zda obecné soudy řádně projednaly návrh stěžovatelky a rozhodly o tomto návrhu v souladu s příslušným zákonem, tedy zákonem č. 87/1991 Sb. Z předloženého spisového materiálu však Ústavní soud nezjistil pochybení obecných soudů v tomto směru, neboť tyto soudy své právní závěry opírají o výklad ust. § 5 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb. (v platném zněni) a shodně dospěly k závěru, že se stěžovatelce ve smyslu citovaného ustanoveni zák. č. 87/1991 Sb., nepodařilo prokázat, kde se movité věci (mince, drahé kovy apod.), jejichž vydání se domáhá, nalézají; stěžovatelce se tak nepodařilo individuálně ztotožnit právě ty konkrétní mince a další předměty, které byly otci stěžovatelky odňaty. V řízení pak nebyly, dle tvrzení obecných soudů, prokázány takové okolnosti, které by individualizovaly konkrétní

mince, jejichž vydání se domáhá stěžovatelka po odpůrci, a ostatní žalované předměty, s tím, že druhovou shodnost označených věcí nelze ztotožnit s podmínkou individualizace věci ve smyslu ust. § 5 odst. 1 zák. č. 87/1990 Sb.

Vzhledem k tomu, že obecné soudy obou stupňů své právní

Závěry ve svých rozsudcích náležitě odůvodňují, hodnotí řádně provedené důkazy a zabývají se rovněž hodnocením ostatních skutečností, které vyšly v průběhu řízení najevo, neshledal v jejich postupu porušení ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, plynoucí z hlavy páté Listiny základních práv a svobod.

Za situace, kdy stěžovatelka vede pouhou polemiku s právními závěry soudů obou stupňů, jako orgánů veřejné moci, nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout odmítavým výrokem, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno (§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.).

Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné

(§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

V Brně dne 23. 4. 1996

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR