Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded due to lack of jurisdiction over ordinary courts.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against a regional court judgment without a hearing. The applicant argued that the appellate court violated constitutional rights by refusing to accept his legal interpretation of specific civil law concepts. The court rejected this claim because its established case law explicitly excludes it from supervising ordinary courts on such matters.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are manifestly unfounded when they merely repeat arguments already rejected by lower courts without new grounds, and the Constitutional Court lacks jurisdiction to review ordinary court decisions on legal interpretation.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S., právně zastoupeného advokátem JUDr. J.Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. února 1997, čj. 6 Co 230/97-140, mimo ústní jednání, dne 2. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. února 1997 (čj. 6 Co 230/97-140) a tvrdí, že tímto rozhodnutím označený soud, jako orgán veřejné moci, porušil jeho ústavně zaručená základní práva plynoucí jak z čl. 4, tak i z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; porušení těchto práv, podle odůvodnění této stížnosti, spatřuje stěžovatel v tom, že Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, nevyhověl jeho odvolání do rozsudku obecného soudu I. stupně (Okresního soudu v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 13 C 206/91),
když nepřistoupil na jeho právní výklad, pokud jde jak o zákon č. 87/1991 Sb., tak případně výklad znaku plnění bezprávního důvodu a neoprávněného prospěchu, tak jak se tyto znaky podávají
z příslušných právních předpisů v současně platném znění.
Z obsahu ústavní stížnosti, jakož i z odůvodnění napadeného rozsudku, se podává, že stěžovatel proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu brojí týmž způsobem, jakým se bránil v řízeních před obecnými soudy, takže vývody jeho ústavní stížnosti jsou pouhou a opakovanou polemikou s rozhodovacími důvody těchto soudů.
Ústavní soud opakovaně, v dnes již publikovaných a obecně přístupných nálezech, vyložil, z jakých důvodů se nepokládá za opravnou instanci nadřízenou obecným soudům a dále, kdy a z jakých důvodů cítí se oprávněn zasáhnout do jejich jurisdikce (k tomu srov. např. rozhodnutí č. 5 (
III. ÚS 23/93
) a č. 28 (
IV. ÚS 23/93
) in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., C.H.B., 1994).
Těmto zásadám plynoucím z ustálené judikatury Ústavního soudu posuzovaná ústavní stížnost nevyhovuje, a proto nezbylo než o ni rozhodnout jako o zjevné neopodstatněné [§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.], když zjevnost této neopodstatněnosti je dostatečně zřejmá z nálezů Ústavního soudu, jak na ně bylo příkladmo poukázáno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné
(§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 2. 9. 1997
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu ŮR