Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 59/93 ECLI:CZ:US:1994:2.US.59.93.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as filed after the statutory 60-day deadline expired.

Numero d'incarto II.ÚS 59/93
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower court rulings regarding the unlawful deprivation of her property. The applicant argued that the decisions violated fundamental rights, but the Court found the filing occurred after the 60-day limitation period mandated by the relevant statute. Consequently, the Court ruled the complaint inadmissible because it was submitted late, regardless of the merits of the property dispute.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the statutory 60-day limitation period, which begins upon the legal force of the final remedy or the factual occurrence.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statutory limitation period inadmissible filing property deprivation Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 236 - § 239 o.s.ř.
§ 236 - § 239 o.s.ř.) k ochraně práva přiznává, je rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky L. Š., zastoupena advokátem JUDr. J. K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 1992 sp. zn. 9Co 424/92, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 6. 1992 čj. 11 C 261/91-68, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a vedlejších účastníků 1. L. K., 2. ing. L. K., 3. ing. J. K., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se svým návrhem domáhala vydání nálezu, kterým by byla zrušena rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 6. 1992 sp. zn. 11 C 261/91, Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 1992 sp. zn. 9 Co 424/92 a Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 1993 sp. zn. 3 Cdo 3 5/93 s odůvodněním, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu s čl. 11 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod, Ústavou ČR a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť majetek, který jí byl nezákonně odejmut ji nebyl vrácen.

Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatelky jakož i napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení a to tak, že si vyžádal spis Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 11 C 261/91 a dospěl k závěru, že jde o návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb.

Dle ust. § 72 odst. 2 z. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Protože rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon (srov. § 236 - § 239 o.s.ř.) k ochraně práva přiznává, je rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 1992 sp. zn. 9 Co 242/92 a tento se stal pravomocným dne 7. 10. 1992, přičemž 60denní lhůta uplynula 7. 12. 1992, je návrh navrhovatelky, došlý Ústavnímu soudu dne 19. 8. 1993, zjevně návrhem opožděným a proto byl dle ust. § 43 odst. 1 písm. b) z. č. 182/1993 Sb., jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem (rozuměj zák. č. 182/1993 Sb.) odmítnut. Jinými slovy, jestliže z úpravy obsažené v §§ 236-239 o.s.ř. (přípustnost dovolání) skutečně jasně plyne, že dovolání v dané věci zákon (tj. o.s.ř.) k ochraně práva neposkytuje (srov. § 72 odst. 2 z. č. 182/1993 Sb.), neboť rozsudek druhého stupně potvrdil rozsudek soudu prvého stupně, je toto důvod, proč Ústavní soud zkoumal včasnost návrhu navrhovatelky jen v poměru k pravomocným meritorním rozhodnutím Okresního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě a nikoliv nemeritornímu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. 1. 1993

JUDr. Iva Brožová

soudkyně Ústavního soudu ČR