Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2583/07 ECLI:CZ:US:2007:3.US.2583.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal for isolation of judge and constitutional complaint as inadmissible due to pending appeal.

Numero d'incarto III.ÚS 2583/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's request for immediate isolation of the presiding judge and dismissed their constitutional complaint. The applicant argued for the judge's removal pending a medical examination, but the Court found the constitutional complaint inadmissible because an appeal against the contested decision was still pending. Furthermore, the request for a preliminary measure was rejected as it did not challenge a public authority's act but rather expressed dissatisfaction with the specific judge.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if all procedural remedies, including pending appeals, have not been exhausted; preliminary measures requests are inadmissible if they do not challenge a public authority's act.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies pending appeal preliminary measure judge isolation Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 80 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 83 Ústavy
K návrhu na vydání "předběžného opatření" odkazuje Ústavní soud na čl. 83 Ústavy, podle něhož je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává tím, že rozhoduje ve věcech vyjmenovaných v čl.
čl. 2 odst. 3 Ústavy
Limity jeho působení jsou dány uplatněním zásady právního státu, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp.
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti I. M., proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24.9.2007, sp. zn. 42 P a Nc 380/2006, 0 Nc 1779/2006, spojené s návrhem na "předběžné opatření", takto:

Ústavní stížnost a návrh na vydání předběžného opatření se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá "okamžitého zrušení" v záhlaví označeného usnesení obecného soudu a požaduje, aby Ústavní soud rozhodl o "předběžném opatření - aby soud do dořešení okamžitě izoloval soudkyni (zde JUDr.Zdeňku Uherkovou) od mé osoby".

Usnesením ze dne 24. 9. 2007, sp. zn. 42 P a Nc 380/2006 0 Nc 1779/2006, soud prvního stupně nařídil podle § 187 odst. 3 o.s.ř. stěžovateli, aby se na návrh znalce "podrobil po dobu nejvýše 6 týdnů vyšetření svého zdravotního stavu ve zdravotnickém zařízení - Psychiatrické léčebně Opava".

Z připojených listin a z vlastního šetření u Okresního soudu v Ostravě se Ústavnímu soudu dostalo poznatku, že proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí stěžovatel podal dne 12. 10. 2007 též odvolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto.

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Těmi nejsou jen opravné prostředky, jež jsou vyjmenovány v ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a jejich skutečné podání, nýbrž i ty "procesní prostředky", jež spočívají v dispozicích, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, včetně toho, které má být vedeno na základě řádném opravného prostředku, jímž je odvolání.

To platí i zde, jestliže proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, řízení o němž do dnešního dne neskončilo.

Pro uplatnění výjimek z tohoto závěru (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) v dané věci důvody nejsou, resp. nebyly ani stěžovatelem tvrzeny.

Ústavní stížnost je tedy v této části nepřípustná, důsledkem čehož je, že musí být podle citovaného § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.

K návrhu na vydání "předběžného opatření" odkazuje Ústavní soud na čl. 83 Ústavy, podle něhož je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává tím, že rozhoduje ve věcech vyjmenovaných v čl. 87 odst. 1 až 3 Ústavy (viz též ustanovení § 64 až § 125f zákona o Ústavním soudu). Limity jeho působení jsou dány uplatněním zásady právního státu, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Stěžovatelův návrh není podřaditelný rozhodnému ustanovení § 80 zákona o Ústavním soudu zcela zjevně, a to již proto, že se obrací nikoli proti "jinému zásahu orgánu veřejné moci", nýbrž proti rozhodnutí, a stěžovatel jím dává najevo jen výhrady proti soudkyni, jež je vydala (k čemuž slouží jiné - procesní - instrumenty).

Je proto namístě závěr, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a Ústavní soud jej podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu musel odmítnout rovněž.

Za těchto okolností již Ústavní soud nepokládal za přiléhavé (a potřebné) vyzývat stěžovatele k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem (§ 29, § 30 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2007

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj