Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2646/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.2646.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial rights violated by conviction for embezzlement based on witness testimony.

Numero d'incarto II.ÚS 2646/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by an individual convicted of embezzlement. The appellant argued that the conviction violated his rights to defense and a fair trial due to reliance on unreliable witness testimony and the absence of objective evidence like lie detectors. The court determined the appeal was clearly unfounded because the lower courts had thoroughly evaluated all evidence and logically explained why additional verification was unnecessary.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court reviews only constitutional issues and dismisses complaints as clearly unfounded when lower courts have adequately evaluated evidence and the appellant's claims lack logical basis.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint unfair trial rights embezzlement conviction witness testimony clearly unfounded appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 23. října 2007 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. V., zastoupeného JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem se sídlem Praha 5, Kodymova 2526/4, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 7 Tdo 36/2007, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 8. 2006, č. j. 6 To 20/2006-156 a proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 10. 2005, č. j. 3 T 321/2005-119, takto:

Ústavní stížnost se odmítá

Odůvodnění:

Stěžovatel se řádnou a včasnou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž byl uznán vinným spácháním trestného činu zpronevěry a tvrdil, že jejich vydáním byla porušena jeho práva na obhajobu a na spravedlivý proces garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a čl. 6. odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel namítal, že byl odsouzen na základě svědeckých výpovědí nespolehlivých osob, bez jediného "objektivního" důkazu, přičemž soud neprovedl jím navrhované důkazy směřující k ověření věrohodnosti svědků (znalecké posudky a tzv. detektor lži). Peníze nepotřeboval a je nelogické, že by je poškozený předal bez jakéhokoli potvrzení. Poškozený a další svědek naopak po stěžovateli chtěli tzv. výpalné.

Z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 10. 2005, č. j. 3 T 321/2005-119, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl uznán vinným tím, že převzal od poškozeného částku 200.000,- Kč za účelem opatření osobního vozidla ze SRN, ale vozidlo nedovezl, a peníze si ponechal, v čemž soud spatřoval trestný čin zpronevěry (§ 248 odst. 1 a 2 tr. zák.), a stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který podmíněně odložil na zkušební dobu 20 měsíců. Proti rozsudku podal stěžovatel dovolání, v němž argumentoval obdobně jako v ústavní stížnosti a navíc argumentoval i judikaturou Ústavního soudu.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 8. 2006, č. j. 6 To 20/2006-156, odvolání stěžovatele zamítl. Usnesení napadl stěžovatel dovoláním, ve kterém argumentoval obdobně jako v ústavní stížnosti a dodal i odkazy na judikaturu Ústavního soudu.

Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 7 Tdo 36/2007 dovolání stěžovatele odmítl, jako zjevně neopodstatněné (srov. na www.nsoud.cz/rozhod.php).

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Tvrzení obsažená v ústavní stížnosti jsou v rozporu s obsahem napadeného rozsudku Okresního soudu v Lounech, který podrobně hodnotil všechny důkazy a také logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč některým svědkům věřil a jiným ne (srov. str. 4 napadeného rozsudku Okresního soudu v Lounech). Přesvědčivě a logicky soud vypořádal, proč není třeba dále ověřovat věrohodnost svědků pomocí svědkem navržených důkazních prostředků (znalecké posudky, polygraf- viz str. 5 odst. 1 cit. rozhodnutí). Proti rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu stěžovatel žádnou konkrétní námitku neuvedl, přitom i tato rozhodnutí obsahují přesvědčivé vypořádání námitek vznášených v ústavní stížnosti. Stěžovatel se tak snažil pomocí ústavní stížnosti dosáhnout změny pro něj nepříznivého rozhodnutí na základě zjevně neopodstatněných tvrzení o zásahu do svých základních práv.

Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 23. října 2007

Jiří Nykodým

předseda senátu