Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2716/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.2716.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint as clearly unfounded regarding legal costs calculation.

Numero d'incarto II.ÚS 2716/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Vienna Insurance Group against a district court's ruling on legal costs. The applicant argued that the court incorrectly applied regulations to set fees lower than requested, claiming this violated her right to a fair trial and legal aid. The court rejected these claims, stating that its role is limited to protecting constitutional validity and not reviewing the correctness of lower court applications of subordinate law.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may only intervene if it finds a violation of fundamental rights or freedoms, not merely an error in the application of subordinate law by a general court.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint legal costs fair trial rights subordinate law unfounded complaint legal aid Czech Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 28 Listiny základních práv a svobod
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 24. října 2007 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747, právně zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Renoirova 624, směřující proti části výroku II. rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 8. 2007, č. j. 9 C 203/2007-27, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se řádnou a včasnou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") domáhala zrušení v záhlaví uvedeného výroku o nákladech řízení, vydaného ve věci, v níž úspěšně žalovala na zaplacení částky 1.188,- Kč s příslušenstvím, a tvrdila, že jeho vydáním bylo porušeno její právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), jakož i právo na právní pomoc a právo na odměnu za práci (čl. 37 odst. 2 a čl. 28 Listiny).

Z ústavní stížnosti vyplývá, že výše uvedených rozsáhlých porušení základních práv se měl obecný soud dopustit tím, že aplikoval ust. § 151 odst. 2 o. s. ř., a místo požadovaných 7.854,- Kč stanovil odměnu za právní zastupování na 4.641,- Kč, neboť předmětem řízení byla skutkově i právně jednoduchá věc. Místo vyhlášky 177/1996 Sb., měla být aplikována vyhláška č. 484/2000 Sb. Stěžovatelka byla ve sporu úspěšná a nehraje roli, že žalovaná částka byla nízká, nebo že věc byla jednoduchá, neboť nejde o okolnosti umožňující na základě ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. Taková úvaha přísluší pouze zákonodárci a soud nesprávnou aplikací kogentní normy porušil výše uvedená stěžovatelčina základní práva. Stěžovatelka musela na základě tvrzení žalované věc prošetřit a podat vyjádření.

Z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 8. 2007, č. j. 9 C 203/2007-27, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala žalobu o zaplacení 1.188, - Kč s příslušenstvím. Výrokem II. soud rozhodl o příslušenství původně požadovaného plnění a uložil žalované povinnost zaplatit stěžovatelce úrok z prodlení ve výši 87 Kč, za dva roky a 353 dní prodlení. Druhou částí tohoto výroku soud uložil žalované povinnost uhradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 4.641,- Kč. Výrokem I. soud řízení zastavil ohledně částky 1.188,- Kč, neboť protistrana tuto částku (vzniklou z vypovězené smlouvy po povinném pojištění odpovědnosti způsobené provozem motorového vozidla ) zaplatila. Stěžovatelka proto vzala žalobu ohledně základu nároku zpět, ale trvala na zaplacení příslušenství. Výrokem III. soud stěžovatelce vrátil soudní poplatek ve výši 600,-Kč.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelka spatřovala zásah do svých základních práv v tom, že soud aplikoval uvážení, které mu v dané věci vzhledem k okolnostem dávalo ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Své úvahy Okresní soud v Trutnově transparentně předestřel (srov. napadený rozsudek, str. 1 verte, odst. 7 a str. 2 odst. 1) a vysvětlil také, proč za tři úkony právní služby přiřkl stěžovatelce částku 4.641,- Kč. Ústavní soud nemá důvod tyto logické a přesvědčivé úvahy stěžovatelce nyní opakovat.

Na okraj Ústavní soud ČR dodává, že podání ústavní stížnosti za daných okolností hraničí s šikanózním výkonem práva, resp. lze je kvalifikovat jako dobrým mravům se příčící požadavek, váží-li Ústavní soud jen náklady spojené s podáním ústavní stížnosti v porovnání s požadovanou částkou. Její výši ostatně uvádí stěžovatelka nepřesně, když neodečítá soudní poplatek, který jí byl, jak shora uvedeno, vrácen.

Dále Ústavní soud uvádí, že obdobnou problematikou se zabýval v roce 2002, kdy vydal přes stovku rozhodnutí (za všechna viz. usnesení sp. zn. I ÚS 405/02), v nichž stěžovatelkou napadaný postup obecného soudu při interpretaci podústavního práva aproboval jako nerozporný z hlediska ústavního práva.

Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 24. října 2007

Jiří Nykodým

předseda senátu