Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 283/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.283.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding litigation costs allocation in property division case.

Numero d'incarto IV.ÚS 283/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by two women against a district court ruling on litigation costs. The complainants argued that the court violated their right to a fair process and equal standing by denying them cost reimbursement while ordering them to pay half the state's expenses, claiming the lower courts fully satisfied their claims. The court held that litigation cost decisions are distinct from substantive justice and do not constitute a violation of fundamental rights unless there is extreme unfairness, which was not present here.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád: Rozhodování o náhradě nákladů řízení není součástí procesního rozhodnutí o věci samé a zásah do základních práv je možný pouze v případě extrémního vybočení z principů spravedlnosti.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal litigation costs allocation property division dispute fair process rights judicium duplex principle

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Domnívají se, že jím bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na rovné postavení v soudním řízení zakotvené v čl.
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 90 Ústavy ČR
čl. 96 Ústavy ČR
90 a čl. 96 Ústavy ČR.
§ 142 odst. 1 o.s.ř.
§ 142 odst. 1 o.s.ř. a stěžovatelkám měla být přiznána náhrada nákladů soudního řízení.
§ 150 o.s.ř.
Dle názoru stěžovatelek zde není prostor pro aplikaci § 150 o.s.ř.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I.ÚS 401/96
rozhodnutí ve věci I.ÚS 401/96), která se týká rozhodování o nákladech řízení.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. B. a J. O., zastoupených JUDr. Richardem Syslem, advokátem se sídlem Praha 7, Ortenovo nám. 16, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2006, č.j. 28 Co 166/2006-465, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívají se, že jím bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na rovné postavení v soudním řízení zakotvené v čl. 37 odst. 3 Listiny a dále právo na soudní ochranu a právo na rovnoprávné postavení před soudem vyplývající z čl. 90 a čl. 96 Ústavy ČR.

Stěžovatelky ústavní stížností brojí proti výše citovanému rozsudku v rozsahu části výroku I., kterou byly změněny výroky XIV. a XV. rozsudku soudu prvního stupně, a výroku II. Jedná se o výroky, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že stěžovatelky (v postavení žalobkyň) byly zavázány k úhradě poloviny nákladů, které vznikly státu, a dále soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stěžovatelky však mají za to, že by jim měla být přiznána náhrada nákladů řízení a rovněž náklady státu by dle jejich názoru měli hradit žalovaní.

Stěžovatelky argumentují především tím, že soudní cestou muselo být podílové spoluvlastnictví mezi nimi a žalovanými zrušeno a vypořádáno "z viny žalovaných", kteří nebyli ochotni respektovat předchozí dohody uzavřené se stěžovatelkami (resp. jejich právním předchůdcem). O nákladech řízení měl odvolací soud dle stěžovatelek rozhodovat s ohledem na tuto skutečnost a dále za použití pravidla úspěchu ve sporu, neboť návrhu stěžovatelek bylo ve věci samé soudem zcela vyhověno.

Stěžovatelky odkazují na judikaturu Ústavního soudu (jmenovitě např. rozhodnutí ve věci I.ÚS 401/96), která se týká rozhodování o nákladech řízení. Zdůrazňují, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí každého soudního řízení a mělo by být jeho logickým ukončením. Nelze opominout ani skutečnosti, které zavdaly příčinu k soudnímu řízení, které vyšly v řízení najevo a měly by založit podklad pro rozhodnutí nejen ve věci samé, ale i pro rozhodnutí o nákladech řízení. Stěžovatelky mají za to, že výrok ústavní stížností napadeného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nemá oporu v předchozím řízení, ani v odůvodnění rozhodnutí soudu I. a II. stupně ve věci samé. Odvolací soud odůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení odkazem na "judicium duplex", přičemž stěžovatelky zastávají názor, že ustanovení občanského soudního řádu upravující právo soudu rozhodnout bez vázanosti návrhy účastníků řízení nelze aplikovat na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

Na závěr stěžovatelky dodávají, že oba soudy rozhodly ve věci zcela v souladu s jejich návrhem. Proto mají za to, že zde nebyly překážky pro aplikaci ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a stěžovatelkám měla být přiznána náhrada nákladů soudního řízení. Dle názoru stěžovatelek zde není prostor pro aplikaci § 150 o.s.ř.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkami předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ze stabilní judikatury Ústavního soudu jednoznačně vyplývá, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Pouze rozhodnutí založená na naprosto extrémním vybočení z principů spravedlnosti jsou v oblasti rozhodování o nákladech řízení sto způsobit zásah do základních práv a svobod stěžovatele. Tak tomu v tomto případě není.

V posuzovaném případě se jednalo o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Vypořádání proběhlo na bázi vzájemného plnění způsobem, který určil soud. Nelze tedy říci, že některá strana měla úspěch v řízení, bylo-li výsledkem vzájemné plnění obou stran. Odvolací soud tedy nepochybil, jestliže o náhradě nákladů řízení rozhodl způsobem, který stěžovatelky ve své ústavní stížnosti napadají. Jeho rozhodnutí bylo ústavně konformní a určitá nepatřičnost odkazu na judicium duplex nemůže sama o sobě založit zásah do roviny základních práv a svobod stěžovatelek.

Vzhledem k tomu, že se stěžovatelkám nepodařilo prokázat porušení jejich základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu