Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to failure to exhaust legal remedies via appeal.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic declared the applicant's constitutional complaint inadmissible without examining the merits of the alleged rights violations. The applicant claimed violations of fundamental rights but failed to file a timely appeal against the regional court's decision, which had reversed a favorable first-instance judgment. The Court ruled that because the appeal was legally permissible and not yet decided, the constitutional complaint could not proceed under the exhaustion of remedies requirement.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law, specifically when an ordinary appeal remains available and unfiled.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti L. P., zastoupené Mgr. Miroslavem Dvořákem, advokátem v Bruntále, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2007, č. j. 57 Co 697/2006-193, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, a L. P., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla porušena její základní práva zaručená ústavním pořádkem, a to zejména práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 4 a čl. 90 věta první Ústavy České republiky, a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení podaného návrhu, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že jím byl změněn původně vyhovující rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 8. 2006, č. j. 8 C 271/2004-164. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Protože v tomto případě je dovolání přípustné ze zákona, věta za středníkem na něj nedopadá.
Lze tedy uzavřít, že z uvedených ustanovení vyplývá, že podaná ústavní stížnost je podle zákona o Ústavním soudu nepřípustná, protože Ústavní soud neshledal, že by v posuzovaném případě byly splněny podmínky pro výjimečný postup podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ostatně navrhovatelka sama ani takový postup nenavrhovala. Kromě toho Ústavní soud telefonickým dotazem u Okresního soudu v Bruntále zjistil, že navrhovatelka podala proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání.
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1, písm.e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Pokud navrhovatelka krátce po podání ústavní stížnosti učinila návrh na přerušení řízení až do rozhodnutí o dovolání, které ve věci taktéž podala, konstatuje Ústavní soud, že pro takový postup nebyly shledány důvody. Řízení o ústavní stížnosti lze totiž přerušit pouze tehdy, byl-li spolu s ní podán návrh na zrušení právního předpisu podle § 74 zákona o Ústavním soudu, anebo dojde-li senát v souvislosti s rozhodováním o ní k závěru, že zákon nebo jiný právní předpis anebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis (viz. § 78 zákona o Ústavním soudu).
Závěrem Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že smysl a účel institutu povinného zastoupení podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postaven (Stanovisko Pl. ÚS-st. 1/96 sv. 9, str. 471). Zůstává otázkou, zda tento smysl a účel povinného zastoupení byl v tomto případě naplněn.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. 9. 2007
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj