Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2064/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.2064.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint regarding exculpatory costs when execution stops due to debtor's lack of assets.

Numero d'incarto I.ÚS 2064/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a court bailiff against a regional court's decision awarding him exculpatory costs. The bailiff argued that the lower court violated his rights by ordering costs despite the execution being halted due to the debtor's lack of assets. The court ruled that the complaint was clearly unfounded because the lower court correctly applied the principle that the creditor bears costs when the debtor has no assets to pay.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court holds that awarding exculpatory costs to a bailiff when execution is stopped due to the debtor's lack of assets and no procedural fault by the creditor does not violate the right to a fair trial or property protection.

Parole chiave

Generato dall'IA
exculpatory costs execution stop lack of assets court bailiff constitutional complaint fair trial property protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Nezbylo mu proto než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
§ 89 exekučního řádu
stupně o náhradě nákladů exekuce s odůvodněním, že oprávněnému lze uložit povinnost k náhradě nákladů exekuce ve smyslu § 89 exekučního řádu jen tehdy, jestliže při zastavení exekuce je z hlediska zásad uvedených v § 271 větě první o.s.ř.
§ 271 o.s.ř.
z ustanovení § 270 a § 271 o.s.ř.), neboť vystihují očividně jen zvláštnosti exekučního řízení s tím, že jinak se uplatní důsledky obecné subsidiarity občanského soudního řádu (§ 52 odst.
§ 52 odst. 1 exekučního řádu
z ustanovení § 270 a § 271 o.s.ř.), neboť vystihují očividně jen zvláštnosti exekučního řízení s tím, že jinak se uplatní důsledky obecné subsidiarity občanského soudního řádu (§ 52 odst. 1 exekučního řádu).
čl. 9 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Svobody, soudního exekutora, se sídlem v Teplicích, Husitská 692/3, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem v Teplicích, Husitská 692/3, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 56 Co 254/2007-19 ze dne 29. 5. 2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 56 Co 254/2007-19 ze dne 29. 5. 2007, jímž bylo potvrzeno ve výroku III. usnesení Okresního soudu v Chebu č.j. 16 Nc 5453/2004-13 ze dne 1. 3. 2007. Napadeným výrokem III. usnesení soudu I. stupně bylo uloženo povinnému v exekučním řízení zaplatit stěžovateli náhradu nákladů exekuce ve výši 6.069,- Kč. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení čl. 9 odst. 1, č. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Porušení práva na spravedlivý proces a práva na ochranu vlastnictví spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:

Usnesením Okresního soudu v Chebu č.j. 16 Nc 5453/2004-13 ze dne 1. 3. 2007 byla zastavena exekuce prováděná podle § 28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád"), jíž byl pověřen stěžovatel. Exekuce byla zastavena proto, že se v průběhu řízení ukázalo, že majetek povinného nepostačuje ani ke krytí nákladů exekuce. Soud I. stupně rozhodl uvedeným usnesením i o nákladech exekuce, jejichž úhradu uložil povinnému. Stěžovatel toto rozhodnutí napadl odvoláním, v němž požadoval, aby odvolací soud změnil, popř. zrušil rozhodnutí soudu I. stupně ve věci náhrady nákladů exekuce tak, aby tato povinnost byla uložena oprávněnému. Odvolací soud však napadeným rozhodnutím potvrdil výrok soudu I. stupně o náhradě nákladů exekuce s odůvodněním, že oprávněnému lze uložit povinnost k náhradě nákladů exekuce ve smyslu § 89 exekučního řádu jen tehdy, jestliže při zastavení exekuce je z hlediska zásad uvedených v § 271 větě první o.s.ř. osobou povinnou k náhradě nákladů exekučního řízení. Nelze-li však oprávněnému přičítat zavinění a exekuce byla zastavena proto, že u povinného nebyl zjištěn postižitelný majetek, nelze mu ani v takovém případě uložit povinnost k náhradě nákladů exekuce.

Stěžovatel s uvedeným výrokem a jeho odůvodněním nesouhlasí. Tvrdí, že odvolací soud interpretoval zákonná ustanovení v rozporu s interpretačními normami obecně i v rozporu se základními principy spravedlnosti. Poukázal na zásadu úplatnosti výkonu exekuční činnosti s odvoláním na nálezy Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 372/2004

ze dne 8. 8. 2005 a

sp. zn. I. ÚS 290/05

ze dne 23. 2. 2006. Dále tvrdil, že odvolací soud nesprávně aplikoval o.s.ř., jehož subsidiární použití pro posuzování nákladů exekuce je - podle jeho názoru - vyloučeno. Dovozoval, že z ustanovení § 89 exekučního řádu jednoznačně vyplývá (pozn.: tedy při zastavení exekuce), že náhradu nákladů exekuce je možno uložit pouze oprávněnému. Navrhl proto, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces a práva na ochranu vlastnictví, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Otázkou náhrady nákladů exekuce se Ústavní soud opakovaně zabýval a své sjednocující stanovisko k uvedené právní problematice vyjádřil ve stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 ze dne 12. 9. 2006, v němž uvedl: "Není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému."

Z odůvodnění citovaného stanoviska vyplývá, že plénum Ústavního soudu považuje za ústavně konformní výklad ustanovení exekučního řádu o náhradě nákladů exekuce vyjádřený v odůvodnění usnesení

sp. zn. III. ÚS 282/06

ze dne 14. 4. 2006. Zde Ústavní soud vyložil, že ustanovení § 87 až § 89 exekučního řádu nelze interpretovat bez souvislostí vyplývajících z obecné úpravy nákladů řízení o výkon rozhodnutí (tj. z ustanovení § 270 a § 271 o.s.ř.), neboť vystihují očividně jen zvláštnosti exekučního řízení s tím, že jinak se uplatní důsledky obecné subsidiarity občanského soudního řádu (§ 52 odst. 1 exekučního řádu). Tam i zde se vychází z toho, že oprávněný je procesní stranou, jíž svědčí plný úspěch ve věci (srov. § 142 odst. 1 o.s.ř.), jelikož nařízením exekuce bylo jeho návrhu vyhověno. Úprava povinnosti k náhradě nákladů exekuce se k tomu v exekučním řízení přihlašuje výslovně (srov. § 87 odst. 3 exekučního řádu), a také v exekučním řízení platí, že nařízení exekuce se vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů exekuce [§ 44 odst. 6 písm. d) exekučního řádu, § 87 odst.1, 3 exekučního řádu] a nákladů oprávněného (§ 87 odst. 2 exekučního řádu), bez toho, že by již zde byly specifikovány.

V předmětné věci senát Ústavního soudu neshledal důvody, které by jej opravňovaly odchýlit se od výše uvedeného stanoviska pléna Ústavního soudu. Nezbylo mu proto než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2007

Vojen Güttler

předseda senátu