Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2548/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.2548.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding court fee exemption and right to legal counsel.

Numero d'incarto I.ÚS 2548/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected a constitutional complaint filed by a litigant challenging lower court decisions denying his request for exemption from court fees. The applicant argued that the courts violated his right to a fair trial and the principle of a legal judge by demanding tax returns and requiring him to set aside funds despite his poverty and health issues. The Court ruled that the lower courts did not exceed their statutory authority in assessing the applicant's financial situation and that the complaint was clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court reviews only the constitutionality of laws and does not examine the correctness of the application of subordinate law or the factual findings of ordinary courts.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint court fee exemption right to legal counsel legal judge principle fair trial rights financial means assessment unfounded complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel tvrdil, že vydáním těchto rozhodnutí bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“) a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
§ 138 odst. 1 o. s. ř.
Stěžovatel namítal, že soudy jej od povinnosti zaplatit poplatek neosvobodily, přestože prokázal svou nemajetnost, přičemž nad rámec zákona (§ 138 odst. 1 o. s. ř.) po něm žádaly předložení daňových přiznání, argumentovaly minulými příjmy a v rozporu s názorem Ústavního soudu ČR (

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 23. října 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. I. M., zastoupeného JUDr. Milanem Davídkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Stallichova 11, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2007, č. j. 51 Co 308/2007-422, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2007, č. j. 42 C 304/98-408 a proti usnesení téhož soudu ze dne 1. 10. 2007, č. j. 42 C 304/98-425, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených usnesení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále „zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku. Stěžovatel tvrdil, že vydáním těchto rozhodnutí bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel namítal, že soudy jej od povinnosti zaplatit poplatek neosvobodily, přestože prokázal svou nemajetnost, přičemž nad rámec zákona (§ 138 odst. 1 o. s. ř.) po něm žádaly předložení daňových přiznání, argumentovaly minulými příjmy a v rozporu s názorem Ústavního soudu ČR (

IV. ÚS 289/03

) požadovaly, že si měl vytvořil rezervu na zaplacení poplatku již v době po podání žaloby. Pominuly, že nelze nikoho trestat, že utratí v minulosti vydělané peníze a nezohlednily špatný zdravotní stav stěžovatele. Ve věci v prvním stupni nerozhodoval zákonný soudce, což stěžovatel doložil svým dopisem adresovaným soudu.

Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2007, č. j. 51 Co 308/2007-422, Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 27. 4. 2007, č. j. 42 C 304/98-408, nevyhověl stěžovatelově žádosti o zaplacení odvolacího poplatku ve výši 1 milion Kč a současně stěžovateli uložil povinnost poplatek zaplatit. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, v němž argumentoval obdobně jako v ústavní stížnosti. Městský soud v Praze citovaným usnesením zrušil výrok Obvodního soudu pro Prahu 4 o povinnosti zaplatit soudní poplatek, a potvrdil výrok o nevyhovění žádosti o osvobození od poplatku. Následně Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 1. 10. 2007, č. j. 42 C 304/98-425, stěžovateli uložil povinnost poplatek zaplatit

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Městský soud v Praze odůvodnil, proč nelze vyhovět stěžovatelově žádosti o osvobození od soudního poplatku (srov. str. 2 odst. 4 a str. 3 napadeného usnesení Městského soudu v Praze). Byť bylo na místě zdůraznit, že vlastní výdaje, a případně i uspokojování marnivých potřeb netřeba dokazovat, (resp. nelze po stěžovateli žádat splnění takového požadavku), tak ovšem na druhé straně je na stěžovateli, aby prokázal svou nemajetnost alespoň daňovými přiznáními, která soudu nepředložil. Z pohledu rámce určeného pro rozhodovací činnost Ústavního soudu proto nelze dospět k závěru, že obecné soudy při svém rozhodování vykročily z limitů předvídaných ust. § 138 odst. 1 o. s. ř., jak tomu bylo ve věci

sp. zn. IV. ÚS 289/03

, na níž se odvolával stěžovatel (srov. in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 34, str. 281). Rovněž povaha žalovaného nároku svědčí pro uložení povinnosti soudní poplatek zaplatit. Námitka porušení zásady zákonného soudce nebyla blíže odůvodněna a doložena, a proto se jí Ústavní soud nemohl zabývat.

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv, jak tvrdil v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 23. října 2007

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu