Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding detention of asylum seeker citing lack of constitutional violation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court decisions regarding his detention as an asylum seeker. The applicant argued that the detention violated his fundamental rights under Article 8 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, claiming insufficient justification based on the precedent in case III. ÚS 566/03. The Court rejected these claims, ruling that the lower courts provided adequate legal grounds for the detention and that the applicant's arguments did not demonstrate a clear constitutional violation.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court will dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded if the applicant fails to demonstrate a clear violation of constitutional rights regarding the justification for detention of an asylum seeker.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 17. října 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele J. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Komárkem, advokátem se sídlem Gočárova třída 1105, 500 02 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2007 sp. zn. 2 To 70/2007 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. června 2007 č. j. 3 T 4/2007-1653, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž označený soud zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost do tamtéž citovaného a rovněž napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo (1) rozhodnuto dle § 71 odst. 5 tr. řádu o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. řádu, dále (2) dle § 72 odst. 3 tr. řádu zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu a konečně (3) dle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nepřijat jeho písemný slib.
Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva obsaženého v čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Je toho názoru, že pokud se útěkové vazby týče, nedošlo k jejímu odůvodnění v intencích vymezených nálezem
sp. zn. III. ÚS 566/03
a obecné soudy se rovněž nedostatečně vypořádaly s jeho argumenty jim k posouzení předloženými. Proto se pro tyto námitky v naraci návrhu blíže rozvedené domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená usnesení po přednostním projednání ústavní stížnosti ve smyslu § 39 zákona č. 182/1993 Sb. nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, anebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nález ve věci
sp. zn. III. ÚS 18/96
, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, č. 88, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997).
Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení v jejich vzájemném spojení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. řádu obstojí, a to v nezbytném rozsahu stran odůvodnění útěkové vazby [§ 67 písm. a) tr. řádu] i v mezích argumentů, jež tvoří rozhodovací důvody obsažené v nálezu
sp. zn. III. ÚS 566/03
. V tomto ohledu je za stávající důkazní situace pod aspektem úsudku o existenci reálné "hrozby vysokého trestu" relevantní zejména názor soudu, jež je takto (nutno říci) ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy), a dle něhož otázku, jaký trest by mohl být konkrétně stěžovateli uložen, event. závěr, že mu trest v trvání nejméně osmi let za žádných okolností nehrozí, nelze v dané fázi řízení jednoznačně předjímat.
V důsledku řečeného, neboť v dané věci nedospěl k závěru o porušení ústavních práv stěžovatele zakládajících důvod kasace napadených rozhodnutí, posoudil Ústavní soud stížnost jako zjevně neopodstatněnou a v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2007
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu