Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process regarding court cost allocation decisions.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a regional court's decision to alter the allocation of litigation costs. The applicant argued that the court violated fair process rights by ignoring submitted evidence and relying on unproven claims, while the court noted that cost allocation is distinct from the main case outcome. The court ruled that the regional court's legal reasoning was consistent with factual findings and did not reach the extreme contradiction required to establish a violation of constitutional rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé, a rozdílný názor na interpretaci práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem Pardubice, tř. Míru 66, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 27. 4. 2006, čj. 22 Co 29/2006 - 31, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ve včasné ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále "krajský soud"), kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Pardubicích (dále "okresní soud") ve výroku o nákladech řízení. V tomto řízení byl stěžovatel v procesním postavení žalobce.
Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutím krajského soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), bylo porušeno také ustanovení čl. 90 Ústavy ČR o soudní ochraně. Krajský soud založil, podle stěžovatele, odůvodnění svého rozhodnutí pouze na nepravdivém a neprokázaném tvrzení žalovaného, zcela pominul listiny předložené stěžovatelem.
II. Z rozhodnutí obecných soudů a z podání stěžovatele bylo zjištěno, že stěžovatel se žalobou u okresního soudu domáhal po žalovaném zaplacení 12 650,-- Kč. Usnesením okresního soudu ze dne 15. 11. 2005, čj. 5 C 41/2005 - 20, bylo řízení zastaveno a žalovanému uložena povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení ve výši 6 625,-- Kč. Usnesením krajského soudu ze dne 27. 4. 2006, čj. 22 Co 29/2006 - 31, bylo změněno usnesení okresního soudu ve výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ústavní soud předesílá, že jeho posuzování rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je a musí být do značné míry specifické, s ohledem na potenciální zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatelů. Rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku (srov. například nález ve věci
sp. zn. I. ÚS 653/03
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 69, str. 189). V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Na druhé straně ovšem Ústavní soud judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Jakkoliv pak může být takové rozhodnutí z hlediska zákonnosti sporné, Ústavní soud, v souladu se svou obecně dostupnou judikaturou, konstatoval, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (srov. usnesení ve věci
sp. zn. IV. ÚS 303/02
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, str. 307). Pouze v případě, kdy jsou právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, považuje Ústavní soud takové rozhodnutí za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.
Stěžovatel ve své stručné ústavní stížnosti tvrdí, aniž by své argumenty blíže a konkrétně rozvedl, že krajský soud postupoval svévolně, když opomenul stěžovatelem předložené listinné důkazy. Jak ovšem vyplývá z napadeného rozhodnutí, krajský soud zcela srozumitelně a logicky vysvětlil, z jakých důvodů ve věci aplikoval ustanovení § 150 OSŘ. Právní závěr krajského soudu není v rozporu s provedenými skutkovými zjištěními. Nedošlo tedy k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. O porušení čl. 90 Ústavy ČR nelze uvažovat, neboť jde o ustanovení kompetenční, charakterizující dělbu moci ve státě a nejedná se tedy o zakotvení konkrétního individuálního práva či svobody.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu