Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to improper timing and lack of jurisdiction over detention release.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint and the request for release from detention as inadmissible and outside its jurisdiction. The Court found the complaint procedurally flawed because it targeted first-instance rulings while the final appeal decisions by the Regional Court were not properly challenged. Furthermore, the request to release the petitioner from detention was deemed outside the Court's statutory authority, leading to a total dismissal.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to order release from detention and must reject complaints that fail to target the final appellate decision.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2007 o ústavní stížnosti P. D., zastoupeného JUDr. Miroslavem Bartošem, advokátem, AK Bílinská 1, 400 01 Ústí nad Labem, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 3. 2007, č. j. 24 T 79/2006-532, a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. 5. 2007, č. j. 24 T 79/2006-555, s návrhem, aby byl stěžovatel nálezem Ústavního soudu propuštěn z vazby na svobodu, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení, jimiž mělo být porušeno jeho právo na osobní svobodu dle článku 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo na obhajobu.
Z podané ústavní stížnosti a z přiložených fotokopií napadených i dalších rozhodnutí zjistil Ústavní soud, že Okresní soud v Děčíně ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 8. 3. 2007, č. j. 24 T 79/2006-532, ponechal stěžovatele ve vazbě, neboť důvod vazby dle ustanovení § 67 písm. c) trestního řádu i nadále trval. Stížnost proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 3. 2007, č. j. 5 To 173/2007-546, zamítl jako opožděnou. Stěžovatel dále svou ústavní stížností napadá usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. 5. 2007, č. j. 24 T 79/2006-555, jímž senát složený z předsedy Mgr. Miloše Řízka a z přísedících Ing. J. N. a J. M. nebyl vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci stěžovatele. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. 6. 2007, č. j. 5 To 380/2007-604, stížnost proti tomuto usnesení zamítl, neboť ji neshledal důvodnou.
Stěžovatel se cítí dotčen na svém právu na obhajobu, neboť Okresní soud v Děčíně nevyrozuměl obhájce o konání stěžovatelova výslechu před rozhodováním o jeho ponechání ve vazbě, přičemž stěžovatel vypovídat chtěl, avšak nebyl toho schopen z psychických důvodů bez porady s obhájcem, takže nemohl předložit další důkazy, které by pravděpodobně mohly mít podstatný vliv na rozhodování soudu. K údajné opožděnosti podání stížnosti proti rozhodnutí o ponechání ve vazbě stěžovatel namítá, že ji podal řádně a včas, ale orgány vazební věznice ji včas nepřevzaly a neodeslaly.
Ústavní soud nejprve zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, zda je podána včas a zda je přípustná k meritornímu projednání; v dané věci dospěl k závěru, že tomu tak není.
Prvotně z podané ústavní stížnosti nebylo zcela zřejmé, která rozhodnutí navrhuje stěžovatel ke kasaci; proto Ústavní soud vyzval stěžovatele k upřesnění petitu návrhu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v upřesněném petitu přeložil kasační požadavek toliko ohledně usnesení soudu prvého stupně a ani v doplněné ústavněprávní argumentaci se nevěnoval usnesením soudu druhé instance, nemohl Ústavní soud učinit závěr, že stěžovatel zamýšlel ve své ústavní stížnosti napadnout i tato rozhodnutí.
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Stěžovatel svou ústavní stížností míří pouze proti usnesením Okresního soudu v Děčíně, ač v obou případech ve věci rozhodoval i soud druhé instance. Právě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem jsou oněmi rozhodnutími o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli poskytuje k ochraně práva; tato musí být v prvé řadě napadena ústavní stížností. Má-li dojít k odstranění tvrzeného zásahu do stěžovatelovi ústavně garantovaných práv, nemohou tato být z přezkumu Ústavního soudu vyloučena, a to i proto, že závěry v nich obsažené tvoří se závěry prezentovanými v rozhodnutích prvostupňových jeden kompaktní celek. Mimoto, pokud by Ústavní soud shledal stěžovatelovy námitky důvodnými a přistoupil by ke kasaci napadených rozhodnutí okresního soudu, rozhodnutí krajského soudu ztratila by oporu pro svou existenci, což by odporovalo zásadě právní jistoty.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Návrh stěžovatele, aby jej Ústavní soud nálezem propustil z vazby na svobodu, vymyká se pravomoci (slovy zákona o Ústavním soudu "příslušnosti") Ústavního soudu (srov. článek 87 Ústavy, též ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Byl proto odmítnut dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2007
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj