Constitutional Court dismisses appeal as child reached majority age, rendering prior custody order changes moot.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a parent against lower court rulings denying changes to parental duties regarding their minor child. The petitioner argued violations of rights to a fair trial and timely proceedings but failed to provide specific evidence beyond the courts' refusal to modify custody arrangements. The court dismissed the appeal because the child had reached the age of majority before the Constitutional Court's review, making the contested decisions legally irrelevant and the complaint clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw on State Liability for Damages; Law on Notaries; Civil Code: When a child reaches majority age, constitutional complaints regarding parental custody modifications are inadmissible as the underlying legal basis for the dispute ceases to exist.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. P. S., zastoupeného JUDr. Jiřinou Felnerovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Reslova 9, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 16. 1. 2007, č.j. 12Co 912/2006-161, a proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2006, č.j. P 398/2000-137, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 32 odst. 4 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Krajský soud v Ostravě potvrdil napadeným rozsudkem rozsudek soudu I. stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu práv a povinností rodičů k nezl. synu stěžovatele.
Podstatnou část ústavní stížnosti tvoří rekapitulace řízení před soudem I. a II. stupně a jejich rozhodnutí, se kterými se neztotožňuje. Stěžovatel sice tvrdí porušení svých základních práv, ale neupřesňuje, čím mělo k jejich porušení dojít kromě toho, že soudy jeho návrhu nevyhověly. Konkrétní námitky uvádí stěžovatel jen ve vztahu k tvrzenému porušení základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jedním z argumentů pro zamítnutí návrhu stěžovatele na změnu úpravy výchovy nezletilého, který použily i obecné soudy, je fakt, že syn stěžovatele dosáhl dne 1. srpna 2007 zletilosti. Z pohledu rozhodování obecných soudů tedy za takových okolností nebyla změny úpravy výchovy nezletilého racionální, z pohledu rozhodnutí Ústavního soudu je to důvod sám o sobě postačující pro odmítnutí ústavní stížnosti, neboť v tomto momentě již nemá kasace napadených rozhodnutí obecných soudů žádný význam. Ústavní soud přitom přistupuje ke zrušení napadeného rozhodnutí pouze v případě, že shledá zásah do základních práv a svobod stěžovatele a současně tento postup Ústavního soudu povede ke zlepšení postavení stěžovatele. Tento následek je ovšem v posuzovaném případě vyloučen.
S ohledem na stěžovatelovu námitku porušení základního práva vyplývajícího z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod Ústavní soud uvádí, že nabytím účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo dne 27. 4. 2006, bylo legální definicí (§ 13 odst. 1 věta třetí, § 22 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění) najisto postaveno, že nesprávným úředním postupem, za který stát či územní samosprávné celky nesou odpovědnost, je i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Týmž zákonem byla do právního řádu České republiky vnesena možnost v případech neodůvodněných průtahů řízení nárokovat kromě náhrady škody i poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a citovaného zákona).
Procesními prostředky k ochraně základního práva porušeného v již skončeném právním řízení (včetně řízení soudního) neodůvodněnými průtahy jsou proto v důsledku zákonem č. 160/2006 Sb. přijaté právní úpravy předběžné uplatnění nároku na náhradu škody, respektive žaloba o náhradu škody v případě neposkytnutí náhrady ve lhůtě 6 měsíců od uplatnění nároku (je-li nárok uplatňován vůči státu), a žaloba (je-li nárok na náhradu škody uplatňován vůči územnímu celku, či jde-li o uplatnění nároku na zadostiučinění), jakož i všechny procesní prostředky uplatnitelné v občanskoprávním řízení takovou žalobou zahájeném. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti k jiným právním prostředkům způsobilým poskytnout ochranu práva, o němž je tvrzeno, že bylo porušeno (v uvedeném smyslu je tento princip zakotven v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, kterýmžto zákonem je Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy) pak plyne, že jsou-li uvedené prostředky právním řádem dány k dispozici, není je možno obcházet zahájením řízení o ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu