Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1715/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.1715.07.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to lack of exhaustion of ordinary legal remedies in ongoing criminal proceedings.

Numero d'incarto I.ÚS 1715/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint without a hearing, ruling it inadmissible under Section 43(e) of the Constitutional Court Act. The petitioner challenged a police decision to exclude the case from criminal prosecution, arguing violations of fundamental rights while the criminal investigation was still active. The court held that the principle of subsidiarity requires exhausting all ordinary procedural remedies within the criminal justice system before seeking constitutional relief.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the petitioner has not exhausted all available ordinary legal remedies or if the case is still subject to review by ordinary courts or investigative bodies.

Parole chiave

Generato dall'IA
principle of subsidiarity exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility ongoing criminal proceedings procedural exhaustion requirement

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
§ 23 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním
Jedná se o rozhodnutí o vyloučení věci podle § 23 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád").

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. B., zastoupeného JUDr. Pavlem Klimešem, advokátem, se sídlem Dukelských hrdinů 14/975, 170 00 Praha 7, proti usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální police a vyšetřování ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. OKFK-56/1-C-2004, a proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 3 VZV 3/2001, za účasti Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální police a vyšetřování a Vrchního státního zastupitelství v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 7. 2007, stěžovatel napadl usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální police a vyšetřování (dále jen "policie") ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. OKFK-56/1-C-2004 (dále jen "usnesení policie"). Jedná se o rozhodnutí o vyloučení věci podle § 23 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"). Rovněž napadl usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "státní zastupitelství") ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 3 VZV 3/2001 (dále jen "usnesení státního zastupitelství"), jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení policie.

Stěžovatel, stručně shrnuto, tvrdí, že k předmětnému vyloučení nebyly dány potřebné předpoklady, kdy tak je možné postupovat pouze za podmínky zahájení trestního stíhání podle § 160 trestního řádu, zatímco v dotčené věci byly pouze zahájeny úkony trestního řízení ve smyslu § 158 odst. 3 trestního řádu. V tom spatřuje porušení čl. 4 a 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a proto navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

II. Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.

Ústavní soud již mnohokrát uvedl, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (zejména vzetí do vazby). Pak by po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost. O takovou situaci se však v projednávaném případě nejedná.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2007

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj