Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1505/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.1505.07.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as premature due to pending appeal, upholding subsidiarity of constitutional review.

Numero d'incarto I.ÚS 1505/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint as inadmissible because the applicant had not yet exhausted all legal remedies. The applicant challenged civil judgments regarding a debt dispute while simultaneously filing an appeal, which the court noted was still pending. The court ruled that the complaint was premature under the principle of subsidiarity, as the applicant could still challenge the lower court decisions through the pending appeal process.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies, including pending appeals, to ensure the subsidiarity of constitutional review.

Parole chiave

Generato dall'IA
subsidiarity of constitutional review exhaustion of legal remedies premature constitutional complaint pending appeal procedure legal aid exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti Ing. M. F., zast. JUDr. Taťanou Majerovou, advokátkou, sídlem Talafúsova 1, Praha 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13.3.2007, č.j. 30 Co 13/2007-211, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28.6.2006, č.j. 27 C 94/2002-165, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel, s odvoláním na porušení jeho základních práv, podal ústavní stížnost proti shora uvedeným rozsudkům vydanými ve sporu o zaplacení částky 400 000,- Kč. V průběhu řízení Ústavní soud zjistil, že ve věci podal stěžovatel dovolání.

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci a zároveň Ústavní soud. Jestliže stěžovatel využije možnosti podat mimořádný opravný prostředek - dovolání, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je souběžně podaná ústavní stížnost předčasná.

Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup dovolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu]. Z uvedeného plyne, že pokud stěžovatel neuplatnil mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, a podal-li ústavní stížnost, nelze ji za takové situace odmítnout pro nepřípustnost. Pokud by však stěžovatel mimořádný opravný prostředek uplatnil a bylo o něm rozhodnuto tak, že nebyl přípustný, připadá v úvahu aplikace ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, dle něhož platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Stěžovateli tedy zůstává zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy není v praxi důvod, neboť i v situaci, kdy by dovolací soud naznal, že dovolání není přípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež tomuto rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost.

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný. Z tohoto důvodu se Ústavní soud nezabýval posouzením, zda jsou splněny další náležitosti pro podání ústavní stížnosti, byť by bylo možné (pokud je správné stěžovatelovo tvrzení o tom, že rozsudek Městského soudu v Praze obdržel dne 13.4.2007), ústavní stížnost odmítnout pro opožděnost, protože ji předal k poštovní přepravě až 13.6.2007, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. října 2007

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj