Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2245/07 ECLI:CZ:US:2007:3.US.2245.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding criminal conviction for misappropriation.

Numero d'incarto III.ÚS 2245/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint as obviously unfounded without a hearing. The applicant argued that a criminal conviction for misappropriation violated their rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, citing precedent that criminal law should be a last resort in civil matters. The court found the conviction legally sound because the defendant failed to use insurance funds for repairs, causing significant damage to the owner's property, which constitutes the elements of the crime under the Criminal Code.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as obviously unfounded when the Constitutional Court determines that the applicant's claims lack any reasonable basis in law or fact.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint rejection misappropriation criminal offense insurance claim denial charter of fundamental rights criminal law as ultima ratio

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 265i odst. 3 trestního řádu
7 Tdo 1322/2006 bylo zjištěno, že jmenovaný soud v souladu s § 265i odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadeného výroku o vině a v odůvodnění svého usnesení, jímž dovolání stěžovatele zamítl, se s jeho uplatněnými námitkami v celém rozsahu vypořádal.
§ 248 odst. 1 trestního zákona
§ 797 odst. 1 obč. zákona

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele D. K., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 6, 301 00 Plzeň, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 5. 2007 sp. zn. 7 Tdo 1322/2006 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2006 sp. zn. 6 To 675/2005, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod, jakož i v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na skutkové okolnosti, za nichž jednal při uzavření leasingové smlouvy a přijal pojistné plnění a na judikaturu Ústavního soudu ve věci sp. zn. ÚS 4/04 (správně

sp. zn. I. ÚS 4/04

), kde v nálezu bylo mj. konstatováno, "že trestní právo a trestněprávní kvalifikace určitého jednání jako trestného činu, které má soukromoprávní základ, je třeba považovat za ultima ratio, tedy za krajní právní prostředek, který má význam především celospolečenský, tj. z hlediska ochrany základních společenských hodnot. V zásadě však nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů, kde závisí především na individuální aktivitě jednotlivce, aby střežil svá práva, jimž má soudní moc poskytovat ochranu."

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 7 Tdo 1322/2006 bylo zjištěno, že jmenovaný soud v souladu s § 265i odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadeného výroku o vině a v odůvodnění svého usnesení, jímž dovolání stěžovatele zamítl, se s jeho uplatněnými námitkami v celém rozsahu vypořádal. V rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč z jednání obviněného byl vyvozen správný právní závěr o jeho vině trestným činem zpronevěry dle § 248 odst. 1 trestního zákona, když si ponechal pro svou potřebu plnění poskytnuté pojišťovnou na opravu vozidla, které užíval jako nájemce, na opravu vozidla vlastníka - tj. společnosti Škofin s. r. o. ji nepoužil a opravu v částce 13.687,80 Kč uhradila tato společnost. Lze dodat, že podle ustanovení § 248 odst. 1 trestního zákona se zpronevěry dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Na naplnění skutkové podstaty označeného trestného činu nemůže nic změnit ani zjištění, že práva a povinnosti vyplývající z pojištění jsou dány ustanovením § 797 odst. 1 obč. zákona, přičemž proti obviněnému, který jednal v rozporu s uloženou povinností, lze nároky na úhradu neoprávněně přijatého pojistného plnění uplatnit v řízení občanskoprávním a právní zájem poškozené strany tak může být touto cestou uplatněn. Ochrana společnosti před kriminalitou je však poskytována trestním zákonem, tj. jeho prostředky, přičemž znaky trestného činu jsou v tomto zákoně uvedeny (§ 1, § 2 a § 3 tr. zákona). Nelze pochybovat, že obviněný svým jednáním znaky trestného činu dle § 248 odst. 1 tr. zákona naplnil.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2007

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu