Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil court procedural fairness and cost allocation. The court rejects claims of unfair process and unequal treatment in a divorce-related civil dispute. The decision upholds the finality of ordinary court judgments absent clear constitutional violations.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a woman against a regional court's civil judgment regarding divorce and child support. The complainant argued that the lower courts violated her rights to a fair trial and equal treatment by ordering her to pay litigation costs and interpreting family law provisions unfairly. The court ruled that it lacks jurisdiction to re-evaluate factual findings or legal interpretations unless there is prima facie evidence of arbitrary decision-making, which was absent here.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may not review the correctness of factual findings, legal interpretation, or application of law by ordinary courts unless prima facie errors threaten fundamental rights, and mere disagreement with ordinary court outcomes does not constitute a violation of the right to a fair trial.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 12. září 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti P. J., zastoupené JUDr. Jaroslavou Heřmanovou, advokátkou, Advokátní kancelář se sídlem v Opavě, Olomoucká 2, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2007, čj. 57 Co 768/2006-80, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 30. 6. 2007 a doručeným Ústavnímu soudu dne 2. 7. 2007 se P. J. (dále též "stěžovatelka", případně "žalobkyně") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí odvolacího soudu vydané v řízení o zaplacení částky 13 286,- Kč s příslušenstvím.
II. Z odůvodnění ústavní stížnosti, napadeného rozsudku a předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2006 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.
Okresní soud rozsudkem ze dne 14. 6. 2006 řízení v části ohledně 4 680,- Kč s příslušenstvím zastavil (odstavec I.), žalovanému P. J. uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 450,- Kč s příslušenstvím (odstavec II.), žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni stanovené "úroky z prodlení", zamítl (odstavec III.); o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec IV.).
Krajský soud v Ostravě k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 29. 3. 2007 výrokem I. rozsudek okresního soudu ve výroku II. a IV. změnil tak, že žaloba o zaplacení 8 450,- Kč s příslušenstvím se zamítá a žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení 8 092,- Kč. Výrokem II. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 3 659,- Kč.
III. V ústavní stížnosti stěžovatelka konstatovala obsah výroků napadených rozsudků a tvrdila, že rozsudek odvolacího soudu je nesprávný, rozporný s Ústavou, základními ustanoveními Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), zákonem o rodině a občanským zákoníkem.
Dle přesvědčení stěžovatelky bylo v řízení před obecnými soudy jednoznačně prokázáno, že neměla v manželství rovné postavení. Odvolací soud zlehčil postavení ženy, pokud jde o ochranu mateřství a porušil právo na spravedlivý proces dle článku 6 Úmluvy. Výklad odvolacího soudu o porodném a jeho účelu byl rozporný s příslušnými předpisy i Ústavou, diskriminační a snižující ochranu mateřství a rovného postavení ženy. Skutková zjištění na straně jedné a právní závěry odvolacího soudu na straně druhé byly v extrémním nesouladu. Nesprávnou aplikací zákona odvolací soud nepřípustně porušil právo na spravedlivý proces garantované článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelky o porušení Listinou a Úmluvou chráněných zásad spravedlivého procesu nesprávným právním posouzením občanskoprávního sporu. Stěžovatelka v ústavní stížnosti své tvrzení o porušení článku 36 odst. 1 Listiny a článku 6 Úmluvy však nepodložila žádnou podrobnější ústavněprávní argumentací. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že z vymezení obsahu ústavní stížnosti v ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nutno dovodit, že z hlediska naplnění jejich náležitostí nepostačuje pouhé formální uvedení některého z ustanovení zaručujících základní právo či svobodu odkazem na toto ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podané ústavní stížnosti tvrzen a odůvodněn konkrétními skutečnostmi, které jsou stěžovatelkou spatřovány jako porušující základní právo či svobodu. Těmto požadavkům ústavní stížnost stěžovatelky nedostála. Vytýkat takto naznačené vady ústavní stížnosti s požadavkem jejich odstranění pod případnou pohrůžkou odmítavého rozhodnutí dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu nepovažoval však Ústavní soud za potřebné. Vzhledem k tomu, že ostatní podklady rozhodné pro závěr o neopodstatněnosti podané ústavní stížnosti tuto neopodstatněnost dostatečným způsobem prokazovaly, byla by výzva k odstranění vady návrhu očividným formalismem neschopným přinést pro ochranu základních práv stěžovatelky cokoliv pozitivního.
Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že v rámci hodnocení spravedlivosti řízení před obecnými soudy mu nepřísluší, aby se zabýval stěžovatelkou tvrzenými omyly v posouzení skutků a právními omyly, jichž se údajně obecné soudy dopustily, snad kromě případů, kdy je prima facie zřejmé, že tyto omyly by mohly vést k porušení základních práv a svobod chráněných Listinou či Úmluvou. Jinak řečeno, pravomoc Ústavního soudu přezkoumávat správnost skutkových zjištění, výkladu a aplikace právních předpisů obecnými soudy je omezená; jeho funkcí není nahrazovat obecné soudy, nýbrž ujistit se, že rozhodnutí těchto soudů nejsou poznamenána libovůlí nebo nejsou jinak zřetelně nerozumná. Taková pochybení však v daném případě nezjistil. Pokud navíc krajský soud svá zjištění v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, což se ve věci stěžovatelky dle názoru Ústavního soudu stalo, není úkolem Ústavního soudu toto jeho zjištění znovu přehodnocovat.
Rozhodnutí okresního i krajského soudu byla přijata v rámci kontradiktorního řízení, během něhož byla stěžovatelka právně zastoupena advokátkou, mohla předkládat stanoviska a navrhovat důkazy, které považovala za nutné, jakož i argumenty na podporu svých tvrzení. Ústavní soud ovšem není další soudní instancí, která by meritorně měla znovu podrobit předmětnou spornou věc dalšímu zkoumání. Odlišuje-li se právní názor stěžovatelky od názoru vysloveného obecnými soudy, neznamená to ještě porušení základního práva na soudní ochranu, resp. na spravedlivý proces. To, že obecné soudy žalobě nevyhověly a stěžovatelku zavázaly k náhradě nákladů řízení, nelze označit za postup, jenž by byl s právem na spravedlivý soudní proces v rozporu, a to zvláště za situace, kdy nelze žádnému z obecných soudů vytknout, že by své rozhodnutí řádně nezdůvodnil [srov. nález
IV.ÚS 223/04
in Sb.n.u., sv. 36, str. 319 (325)].
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. září 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu