Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1994/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.1994.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal on tax fraud as no constitutional issue exists regarding evidence evaluation.

Numero d'incarto IV.ÚS 1994/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a tax fraud conviction, finding the arguments legally unfounded. The applicant claimed the lower courts erred in evaluating evidence and misapplied the law regarding tax evasion, citing precedents that tax reduction requires an existing tax liability. The court determined that the lower courts' factual findings were logically sound and that the applicant's arguments lacked the constitutional dimension required for review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as obviously unfounded when the applicant's arguments do not constitute a genuine constitutional dispute but rather a mere factual or legal polemic without constitutional dimensions.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint tax fraud conviction evidence evaluation obviously unfounded constitutional dimension lower court review logical reasoning

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 83 Ústavy ČR
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů.
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
Rovněž stran přezkumu právní kvalifikace se Nejvyšší soud při posouzení dovolání z pohledu důvodu zakotveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s námitkami stěžovatelky v nezbytném rozsahu řádně vypořádal.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 227/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to failure to exhaust ordinary appeal remedies first.
III. ÚS 84/94
Constitutional Court dismisses complaint as lower courts correctly applied property law principles.
III. ÚS 166/95
Constitutional Court voids lower court ruling for failing to verify evidence on service date, violating fair trial principles.
II. ÚS 182/02
Constitutional Court dismisses appeal on payment order, ruling ordinary courts properly handled evidence and procedural rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
I. ÚS 585/04
Constitutional Court dismisses appeal but finds unfair trial delay violated due process rights.
II. ÚS 566/06
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for procedural error in calculating appeal deadline. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial.
IV. ÚS 570/03
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to ignored evidence requests and judge recusal issues.
III. ÚS 501/04
Constitutional court quashes Supreme Court ruling for failure to verify hidden witness credibility under Art. 2(3) Constitution.
II. ÚS 418/03
Constitutional Court quashes criminal verdicts due to insufficient reasoning on evidence evaluation violating fair trial rights.
III. ÚS 177/04
Constitutional court quashes criminal verdict for using victim's statement read without consent.
I. ÚS 670/05
Constitutional Court voids lower court rulings for violating the prohibition of reformationis in peius and fair trial rights.
I. ÚS 603/99
Constitutional Court dismisses appeal against tax fraud conviction for selling duty-free goods domestically.
5 Tz 101/01
5 Tz 101/01 a nález Ústavního soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 21. srpna 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky M. T., zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem Advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007 sp. zn. 3 Tdo 251/2007, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. listopadu 2006 sp. zn. 11 To 311/2006 a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. dubna 2006 č. j. 1 T 39/2004-1120, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 36, čl. 39 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod.

V její trestní věci, v níž byla Krajským soudem v Hradci Králové, tedy instančně soudem odvolacím, odsouzena pro spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání tří let, a dále ke blíže specifikovanému peněžitému trestu a trestu zákazu činnosti, mělo se tak stát tím, že došlo (v její neprospěch) k vadnému hodnocení důkazů a posléze nesprávnému právnímu posouzení obecnými soudy zjištěného skutkového základu.

Tímto způsobem konstruované námitky stěžovatelka podrobně v naraci návrhu rozvedla a dodala, že ani Nejvyšší soud se dle jejího názoru dostatečně nevypořádal s argumentací poukazující na to, že zkrácení daně ve větším rozsahu není škodou; přičemž na podporu tohoto tvrzení odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 101/01 a nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 603/99

, dle něhož nezbytnou skutečností, která trestný čin krácení daně podmiňuje, je to, že v souvislosti s činností pachatele, převážně podnikatelskou, jeho daňová povinnost vůbec vznikla. Pro uvedené výhrady se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z pohledu formálních předpokladů podmiňujících projednání obsahu (všech stížnostních bodů) návrhu Ústavní soud vyšel z toho, že usnesením tohoto soudu ze dne 14. května 2007

sp. zn. IV. ÚS 227/07

byla ústavní stížnost směřující proti shora uvedeným rozhodnutím soudu nalézacího a odvolacího, jež byly napadeny současně dovoláním, odmítnuta pro předčasnost. Proto se zabýval při posouzení návrhu stěžovatelky jejími stížnostními body v plném rozsahu.

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje na základě své kasační pravomoci pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

a další). Tento extrémní nesoulad ve věci stěžovatelky shledán nebyl; ba naopak skutkové závěry obecnými soudy (ohledně jejího jednání) učiněné jsou v rámci vázanosti pravidly logiky řádně odůvodněny, mají kontextuální přesvědčivost a nevykazují mezery (srov. nálezy

sp. zn. IV. ÚS 570/03

,

sp. zn. III. ÚS 501/04

,

II. ÚS 418/03

,

III. ÚS 177/04

,

I. ÚS 670/05

a další).

Rovněž stran přezkumu právní kvalifikace se Nejvyšší soud při posouzení dovolání z pohledu důvodu zakotveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s námitkami stěžovatelky v nezbytném rozsahu řádně vypořádal. To i s připomenutím své novější publikované judikatury, z níž obecné soudy, jak patrno, (byť ji výslovně nezmínily) obsahově vycházely. Postupoval tak způsobem ústavně souladným, pokud dovolání stěžovatelky pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Konečně třeba říci, že situaci posuzované v nálezu

sp. zn. I. ÚS 603/99

potom trestní kauzu stěžovatelky zcela připodobnit nelze, resp. postup obecných soudů o její trestní odpovědnosti rozhodujících a racio decidendi předmětného nálezu v rozporu nejsou. Stejně tak poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 101/01 (správně rozsudek sp. zn. 5 Tz 101/2001) se současným tvrzením, že dle jeho odůvodnění "zkrácená daň není škodou", je jednak naprosto neadekvátním přeformulováním části výkladu v něm vyloženého, jakož i (především) zcela účelový. Vychází totiž ze zřejmého zkreslení tohoto výkladu, jež je založeno na vytržení z relevantního kontextu odůvodnění, neboť názor v něm vyjádřený je ve shodě se závěrem, jenž byl v záležitosti stěžovatelky přijat.

Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek stěžovatelky, na které nutno takto nahlížet jako na skutkovou a právní polemiku nemající za daných okolností ústavněprávní rozměr, Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu