Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1308/07 ECLI:CZ:US:2007:3.US.1308.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint for failing to challenge final appellate ruling on trial delays.

Numero d'incarto III.ÚS 1308/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint without a hearing, ruling that the request lacked necessary specificity. The applicant alleged violations of rights regarding trial delays but failed to challenge the Supreme Court's decision setting the deadline for removing those delays. The court held that constitutional review is subsidiary and requires challenging the final judicial remedy first.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.; § 82 odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court may only review the final judicial remedy; if the applicant fails to challenge that specific decision, the constitutional complaint is inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
subsidiarity principle final judicial remedy constitutional complaint trial delays inadmissible petition

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 82 odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
St 15/2007 o vyřízení stížnosti na průtahy v trestní věci 50 T 10/2004" vedené u tohoto soudu, bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
II. ÚS 305/99
Constitutional Court partially allowed restitution claim by annulling Supreme Court ruling on land return.
II. ÚS 182/01
Constitutional Court invalidates lower court ruling for denying constitutional protection of fair trial rights.
II. ÚS 242/98
Constitutional Court annuls lower court rulings for failing to warn about lack of standing before halting proceedings.
I. ÚS 424/2000
Constitutional Court partially allows constitutional complaint regarding unlawful home search and seizure of business tools.
I. ÚS 603/2000
Constitutional court allows father's appeal due to unconstitutional evidentiary gap regarding income verification.
IV. ÚS 525/01
Constitutional Court voids criminal rulings for lack of reasoned judgment violating fair trial rights.
IV. ÚS 98/03
Constitutional court annuls district court ruling for violating legal certainty and nullum crimen sine lege principles.
III. ÚS 177/04
Constitutional court quashes criminal verdict for using victim's statement read without consent.
IV. ÚS 314/05
Constitutional Court annuls lower court rulings for violating fair process and property rights regarding debt offset.
II. ÚS 259/05
Constitutional Court annuls regional court ruling on litigation costs for violating equal arms and access to court rights.
IV. ÚS 146/96
Constitutional complaint dismissed because final appeal decision, not lower court ruling, is the last legal remedy.
IV. ÚS 58/95
Constitutional complaint dismissed for targeting lower court rulings instead of the Supreme Court's final decision.
III. ÚS 181/98
Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of legal remedies in criminal proceedings.
III. ÚS 598/01
Constitutional complaint dismissed because Supreme Court's rejection of appeal was the final legal remedy.
I. ÚS 649/04
Constitutional Court dismisses appeal claiming lack of oral hearing in detention release decision under Czech Criminal Procedure Code.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 14. srpna 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele Ing. P. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Veselým, advokátem se sídlem U Družstva Ideál 1517/5, 140 00 Praha 4, o ústavní stížnosti na postup Krajského soudu v Ústí nad Labem v trestním řízení vedeném pod sp. zn. sp. zn. 50 T 10/2004, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel z pohledu uplatněné námitky průtahů zrekapituloval průběh v jeho věci vedeného trestního řízení a rozvedl rovněž své výhrady směřujícím vůči usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2007 sp. zn. Ult 1/2007, jímž byl zamítnut návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, kterým o odstranění průtahů (způsobem ex lege předvídaným) řádně usiloval (§ 174a odst. 1 zákona č. 6/2002, o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů).

Z toho důvodu, když takto marně vyčerpal procesní prostředky k ochraně práva v tomto ohledu jemu svědčící, domáhal se vydání nálezu, jímž by Ústavní soud vyslovil, že (I.) postupem Vrchního soudu v Praze "ze dne 22. března 2007 ve věci vedené pod sp. zn. Ult 1/2007" a postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. února 2007 "pod sp. zn. St 15/2007 o vyřízení stížnosti na průtahy v trestní věci 50 T 10/2004" vedené u tohoto soudu, bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále se domáhal (II.) uložení přesně specifikované povinnosti Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jež měla směřovat k odstranění průtahů v předmětném trestním řízení.

V řízení o ústavní stížnosti uplatňuje se maxima, dle níž "Ústavní soud je ve smyslu své již ustálené judikatury vázán petitem návrhu na zahájení řízení a sám jej nemůže měnit." (nález

sp. zn. II. ÚS 305/99

, shodně II. ÚS 182/01; srov. dále kupř. nálezy

sp. zn. II. ÚS 242/98

,

I. ÚS 424/2000

,

I. ÚS 603/2000

,

IV. ÚS 525/01

,

IV. ÚS 98/03

,

III. ÚS 177/04

,

IV. ÚS 314/05

,

II. ÚS 259/05

a další). V této souvislosti nutno říci, že petit (návrhové žádání) formulovaný stěžovatelem v jeho návrhu není co do určitosti z hlediska obsahu třeba interpretovat (modifikovat) ani z pohledu narace návrhu, resp. odůvodnění nezakládá pochybnosti o konstrukci jeho obsahu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kadlec a další proti České republice).

Dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Z judikatury Ústavního soudu se podává, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje [srov. obdobně usnesení ve věci

sp. zn. IV. ÚS 146/96

(Sbírka nálezů a usnesení, sv. 5, č. 13, str. 583 a násl.),

IV. ÚS 58/95

(Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, č. 2, str. 331 a násl.),

III. ÚS 181/98

(Sbírka nálezů a usnesení, sv. 11, č. 49, str. 363 a násl.); shodně rovněž usnesení ve věcech

sp. zn. III. ÚS 598/01

,

I. ÚS 649/04

,

III. ÚS 666/04

,

II. ÚS 78/05

,

III. ÚS 323/05

a další].

Uvedený závěr je konsekvencí respektování rozhraničení pravomocí orgánů veřejné moci, jakož i reflexí skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani jiných orgánů veřejné moci, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), jemuž sluší zabývat se námitkami stěžovatele toliko za splnění podmínek ze zásady subsidiarity (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) plynoucích, když smyslem a účelem určení tohoto algoritmu přezkumu potom je mimo jiné i to, aby Ústavní soud měl možnost svým rozhodnutím zasáhnout, shledal-li by k tomu zákonem (ústavním pořádkem) stanovené předpoklady, do rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a tím efektivně korigovat, rovněž z hlediska systémové hierarchie, (jím nahlížené) excesy orgánů veřejné moci v oblasti ústavně zaručených základních práv a svobod.

Bylo-li tedy ve věci stěžovatele v rámci řízení o posledním procesním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, vydáno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2007 sp. zn. Ult 1/2007, ze shora příkladmo uvedené rozhodovací praxe podepřené citovaným kompetenčním ustanovením § 82 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se podává, že navrhovatel se ve vztahu k němu musí rovněž domáhat jeho zrušení.

V důsledku uvedeného deficitu petitu návrhu stěžovatele, tj. toho, že kasačním návrhem (to ani z pohledu jeho obsahu, jak již řečeno) v souladu se svým dispozičním oprávněním (vigilantibus iura), jsa zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem, nenapadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2007 sp. zn. Ult 1/2007 (srov. nálezy

sp. zn. II. ÚS 1/05

,

II. ÚS 188/06

), byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2007

Pavel Holländer

soudce zpravodaj