Constitutional Court dismisses constitutional complaint against family law support order as manifestly unfounded.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a husband against his wife's support order. The applicant argued that lower courts failed to correctly apply family law provisions and misinterpreted evidence regarding his financial obligations. The court determined the complaint was manifestly unfounded because the lower courts properly evaluated evidence and respected statutory principles.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are rejected as manifestly unfounded when the Constitutional Court finds no violation of fundamental rights or when the lower courts acted in accordance with the Constitution and procedural rules.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 1. srpna 2007 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing. M. D., zastoupeného JUDr. Šárkou Apltauerovou, advokátkou se sídlem 702 00 Moravská Ostrava, Preslova 9, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2007 sp. zn. 8 Co 69/2007 a Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 10. 2006 sp. zn. 22 C 151/2001, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že byl soudem I. stupně zavázán ke splnění výživného manželce, a to za dobu od 22. 12. 2000 do 14. 7. 2003 celkovou částkou 449.355,- Kč, dále pak k úhradě nákladů řízení. Proti rozhodnutí podal odvolání, jemuž nebylo vyhověno - soud II. stupně rozsudek v celém rozsahu potvrdil, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dále ve svém podání vyslovil přesvědčení, že pro rozhodnutí nebyly správně zjištěny poměry účastníků, soudy nerespektovaly obsah § 91 a § 96 odst. 1 zákona o rodině, své právní závěry založily na pouhých fikcích a v rozporu s provedenými důkazy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a) § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ostravě přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Karviné, jímž byl stěžovatel zavázán zaplatit žalobkyni jako manželce na její výživu za dobu od 22. 12. 2000 do 14. 7. 2003 celkovou částku 449.355,- Kč, a opodstatněně jej potvrdil. V obsáhlém odůvodnění se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými v odvolání a vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč skutková zjištění, učiněná soudem I. stupně, odpovídají obsahu provedených důkazů o majetkových, osobních a výdělkových poměrech účastníků, rozsahu jejich potřeb a také proč provedené právní hodnocení a učiněné závěry shledal v souladu se zásadami obsaženými v § 91 a v § 96 zákona o rodině. Lze dodat, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 81, 83 a 90 Ústavy České republiky). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy České republiky) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu, a jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. V předmětné věci pak Ústavní soud v činnosti soudů neshledal rozpor s obsahem § 132 občanského soudního řádu, s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, a proto i na odůvodnění předmětných rozhodnutí lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. srpna 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu