Constitutional Court dismisses appeal citing lack of arguments and irrelevance of cited precedent.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the taxpayer against the Supreme Administrative Court's decision. The complainant merely cited a previous Constitutional Court ruling regarding tax certificates without providing specific arguments or explaining why that precedent applied to the current tax enforcement stage. The Court determined the appeal was obviously unfounded because the lower court correctly refused to re-examine the underlying tax debt, adhering to the principle that only vigilant citizens protect their rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 2 lit. a; A constitutional complaint is rejected as obviously unfounded if the applicant fails to provide substantive arguments or if the cited legal precedents are irrelevant to the specific procedural stage of the case.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. F., zastoupeného JUDr. Irenou Smítkovou, advokátkou se sídlem Příbram, Střelecká 26, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2007, čj. 1 Afs 96/2006 - 68, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 5. 2006, čj. 15 Ca 240/2005 - 43. Jmenovaný krajský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Libochovicích, kterým nebylo vyhověno námitce stěžovatele (v uvedeném řízení žalobce) proti exekučnímu příkazu na srážku ze mzdy.
Ve stručné ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že v uvedeném řízení došlo k porušení čl. 2 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a odkázal na nález Ústavního soudu ČR
sp. zn. II. ÚS 599/02
, aniž uvedl jakékoliv další argumenty pro své tvrzení o protiústavnosti postupu Nejvyššího správního soudu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel vytýká napadenému rozhodnutí toliko rozpor s nálezem Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 599/02
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 35, str. 343). Není přitom jasné, jak by se mohly právní závěry tohoto nálezu, týkajícího se vydání potvrzení o bezdlužnosti, aplikovat na situaci stěžovatele, nacházejícího se ve stadiu daňové exekuce. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je dostatečně pregnantně, racionálně přesvědčivým a logicky věcně odpovídajícím způsobem odůvodněno. Stěžovatel na podporu svého tvrzení o protiústavnosti napadeného rozhodnutí neuvedl, vyjma odkazu na jeden pro jeho věc zcela irelevantní nález Ústavního soudu, žádné argumenty. Ústavní soud neshledává nic protiústavního na právním závěru správních soudů, včetně Nejvyššího správního soudu, podle něhož v soudním přezkumu rozhodnutí o námitce proti exekučnímu příkazu nelze účinně brojit proti samotnému daňovému nedoplatku, stanovenému samostatným správním rozhodnutím, a nelze tedy opakovat přezkum o důvodnosti samotného exekučního titulu. Ústavní soud naopak shledává tento závěr v souladu se zásadou Vigilantibus iura, tedy že "jen bdělým svědčí jejich práva".
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o něm rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. K odstranění pochybností o přijatelnosti návrhu si může Ústavní soud vyžádat spis či jinou dokumentaci, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu