Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 265/06 ECLI:CZ:US:2007:1.US.265.06.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded due to lack of fundamental rights violation.

Numero d'incarto I.ÚS 265/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as obviously unfounded. The applicant alleged procedural violations and factual errors regarding a civil damages claim related to visitation rights, arguing these infringed her right to a fair trial. The Court rejected these claims, noting that lower courts adequately addressed the allegations of sexual abuse and that the applicant's conduct was justified by necessity.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded without a merits decision if the applicant's claims are clearly baseless and do not constitute a violation of fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
obviously unfounded complaint constitutional complaint dismissal fundamental rights violation procedural fairness claim visitation rights dispute necessity defense Czech Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. A. M., zastoupené Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem Brno, tř. kpt. Jaroše 3, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 15. 5. 2005, čj. 60 Co 205/2005 - 214, a rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 2. 2005, čj. 5 C 104/2004 - 182, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včasnou ústavní stížností a po odstranění vad advokátem dne 30. 6. 2006, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně (dále "krajský soud"), a Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále též "okresní soud"), vydaných v řízení o žalobě na zaplacení 17 262,-- Kč, v němž stěžovatelka vystupovala v procesním postavení žalované.

Stěžovatelka tvrdí, že v řízení bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Soudy obou stupňů dospěly, podle stěžovatelky, k nesprávným skutkovým zjištěním, které nemají oporu v provedených důkazech a tyto důkazy nesprávně hodnotily. Spolu s ústavní stížností podala návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí ve smyslu § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

II. Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 2. 2005, čj. 5 C 104/2004 - 182, byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci škodu ve výši 17 262,-- Kč. Škoda žalobci vznikla tím, že mu stěžovatelka neumožnila styk s nezletilým synem účastníků v termínech určených rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 30. 8. 2001, čj. 9 Nc 184/99 - 271. K odvolání stěžovatelky krajský soud rozsudkem ze dne 15. 5. 2005, čj. 60 Co 205/2005 - 214, zamítl žalobu v částce 126,-- Kč, ve zbytku rozsudek okresního soudu potvrdil. Obecné soudy při určení výše škody aplikovaly přiměřeně zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách.

III. Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví. Není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález

sp. zn. I. ÚS 68/93

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Ústavnímu soudu je z jeho činnosti známo, že stěžovatelka v řízeních, týkajících se jejího nezletilého syna, opakovaně tvrdí, že žalobce jejich syna sexuálně zneužívá (viz usnesení ze dne 22. 3. 2007,

sp. zn. III. ÚS 761/06

, usnesení ze dne 11. 1. 2007,

sp. zn. II. ÚS 607/06

; a usnesení ze dne 4. 5. 2006,

sp. zn. I. ÚS 539/05

). Své jednání stěžovatelka nepovažuje za protiprávní, protože jedná v krajní nouzi (usnesení ze dne 4. 5. 2006,

sp. zn. I. ÚS 539/05

). S těmito tvrzeními se již obecné soudy v několika řízeních zcela dostatečně vyrovnaly a věnoval se jim i Ústavní soud, který předcházející ústavní stížnosti stěžovatelky odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Do práva stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, procesním postupem obecných soudů a jimi vydanými rozhodnutími zasaženo nebylo. V této souvislosti lze jen odkázat na kvalitní odůvodnění zmíněných rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Podmínky pro odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nebyly ve zkoumaném případě splněny.

Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl ve zbývající části její ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu