Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Mr. P. Ch. because it lacked mandatory lawyer representation. Although the applicant had been repeatedly warned about formal requirements in dozens of prior cases, the Court deemed further individual warnings unnecessary given the established pattern. Consequently, the complaint was not treated as a valid application to initiate proceedings.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a party repeatedly ignores mandatory lawyer representation despite prior warnings, the Court may dismiss the complaint without further individual instruction.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2007, čj. 53 Co 508/2006 - 44, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti ze dne 7. 5. 2007, doručené Ústavnímu soudu téhož dne prostřednictvím faxu a doplněné dne 9. 5. 2007, stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze.
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a není zastoupen advokátem (viz ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem nelze považovat.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vedl, je zřejmé, že neustále volí tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli již byl opakovaně, v několika desítkách případů, poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. I. ÚS 673/2000
,
sp. zn. III. ÚS 679/02
,
sp. zn. I. ÚS 169/05
,
sp. zn. I. ÚS 556/06
,
sp. zn. I. ÚS 562/07
a další). Tyto požadavky kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou stěžovateli známy již minimálně sedm let.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění nedostatku (vady) návrhu. Vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky, mezi něž patří odmítnutí návrhu, pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním případě, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se jako neefektivní a formalistické setrvávat na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení.
V projednávané věci soudce zpravodaj shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2007
František Duchoň
soudce Ústavního soudu