Constitutional complaint dismissed for lack of legal representation despite prior warnings and repeated proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's complaint because the filing lacked mandatory legal representation by an advocate. Although the applicant had previously ignored repeated warnings about this requirement in numerous prior cases, the court rejected the argument that individualized warnings were necessary. The decision emphasized that the applicant's established pattern of non-compliance justified the dismissal without fresh procedural warnings.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 27, § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a complaint for lack of legal representation if the applicant has repeatedly ignored prior warnings in similar proceedings, rendering repeated individualized warnings ineffective and formalistic.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud České republiky rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti I. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2007, č.j. 5Cmo 185/2007-41, a proti usnesení téhož soudu z téhož dne, č.j. 5Cmo 186/2007-45, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 8. července 2007 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, ve kterém se uvádí, že směřuje proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci. Toto podání stěžovatele však nesplňuje náležitosti ústavní stížnosti podle ust. § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). Stěžovatel zejména není právně zastoupen.
Dle ust. § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je účastník řízení před Ústavním soudem povinen být zastoupen advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
Stěžovatel vede u Ústavního soudu mnoho dalších řízení o ústavních stížnostech. Z těchto je zřejmé, že poučení o povinnosti být zastoupen advokátem stěžovatel ignoruje, ačkoliv byl o této podmínce řízení poučen opakovaně, včetně poučení o následcích neodstranění této vady podání (srov.
III.ÚS 331/05
,
III.ÚS 557/05
,
III.ÚS 502/06
,
IV.ÚS 660/06
,
IV.ÚS 714/06
,
IV.ÚS 785/06
a další).
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Z důvodu tradičního nedostatku povinného zastoupení stěžovatele advokátem Ústavní soud v souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu přikročil k odmítnutí návrhu stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2007
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka