Constitutional Court dismissed constitutional complaint for exhaustion of ordinary appeal remedies.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a foreign investor against a regional court's procedural decision. The applicant argued that the court violated her rights by adding new parties and allowing a claim modification without her request. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted all available ordinary and extraordinary appeal remedies before seeking constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law for the protection of their rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky ZUGLITE INVESTMENTS LIMITED, se sídlem Antiopis, 19 P.C.6058, Larnaca, Kyperská republika, reg. č. 125 999, zastoupené Mgr. Pavlou Šilerovou, advokátkou se sídlem Žerotínova 1141/37, 130 00 Praha 3, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007, č. j. 23 Cm 109/2005-61, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 7. 2007, se stěžovatelka ZUGLITE INVESTMENTS LIMITED (dále jen "stěžovatelka"), domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007, č. j. 23 Cm 109/2005-61, kterým byl podle jejího přesvědčení porušen čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6. odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Z předložené ústavní stížnosti a přiložené přílohy Ústavní soud zjistil, že podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 16. 5. 2005, se navrhovatel Ing. P. N. (dále jen "navrhovatel") domáhal vůči Mgr. K. L. vydání 100 ks listinných akcií na majitele, každou v hodnotě 10.000,- Kč v pořadí 001-100 v nominální hodnotě všech akcií 1,000.000,- Kč společnosti Českomoravská železárenská a. s. v likvidaci. Navrhovatel podáním doručeným soudu dne 7. 7. 2006 navrhl přibrání dalších čtyř účastníků do řízení (a to JUDr. T. H., Ph.D., Chata Kopřivná, a.s. v likvidaci, stěžovatelku a JUDr. P. P.) a současně změnil návrh tak, že nadále požaduje, aby žalovaní 1) až 5) [tj. Mgr. K. L., JUDr. T. H., Ph.D., Chata Kopřivná, a.s. v likvidaci, stěžovatelka a JUDr. P. P.] rukou společnou a nerozdílnou vydali navrhovateli 100 ks listinných akcií společnosti Českomoravská železárenská a. s. v likvidaci, reg. č. 000 001-000 100, o nominální hodnotě 10.000,- Kč/ks. Krajský soud v Ostravě usnesením napadeným ústavní stížností ve výroku I. přibral do řízení všechny další navržené účastníky a ve výroku II. připustil změnu návrhu, a to podle ustanovení § 94 odst. 3 a § 95 odst. 1 o.s.ř.
Podle názoru stěžovatelky Krajský soud v Ostravě svým rozhodnutím vytvořil nerovné postavení účastníků v řízení tím, že stěžovatelku bezdůvodně a bez návrhu přibral do řízení. Krajský soud tak prý porušil právo stěžovatelky na rovné postavení účastníků v soudním řízení a právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady, požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně a řádně podanou ústavní stížnost, schopnou meritorního projednání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.]. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.). Podle ustanovení § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní stížnost je třeba chápat jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv nebo svobod fyzické nebo právnické osoby za situace, kdy procesní prostředky určené k jejich ochraně byly již vyčerpány a nelze se těchto práv jiným zákonným způsobem domáhat (srov. ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.). Ústavní soud stojí ve své rozhodovací praxi na stanovisku, že ochrana ústavnosti, zejména ochrana základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), není, a z povahy věci ani nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu; je úkolem všech orgánů veřejné moci, zvláště obecných soudů. Za procesní prostředky k ochraně práva je třeba považovat nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.
Tvrdí-li tedy stěžovatelka, že ze strany Krajského soudu v Ostravě (jako soudu I. stupně) došlo k závažným právním nedostatkům, může (měla) konečné rozhodnutí tohoto soudu v rámci soustavy obecných soudů napadnout řádným, popř. mimořádným opravným prostředkem, neboť procesní konstrukce obsažená v o.s.ř. plně garantuje projednání a rozhodování o podaných opravných prostředcích nezávislým a nestranným soudem (§ 201 a násl. o.s.ř.) v souladu s čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud by se totiž posuzováním procesního usnesení o přibrání dalších účastníků do řízení a připuštěním změny návrhu dostal do pozice odvolací instituce, ačkoliv další instancí v systému všeobecného soudnictví není a být ani nemůže.
Napadené rozhodnutí tak není v dané fázi řízení v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky. Ústavní stížnost je proto ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Tento závěr soudce zpravodaje je také plně v intencích doktríny minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh nepřípustný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2007
Vojen Gűttler v.r.
soudce zpravodaj