Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 793/06 ECLI:CZ:US:2007:3.US.793.06.1 Generato dall'IA

Constitutional Court halts constitutional complaint proceedings due to prior removal of the contested administrative court decision.

Numero d'incarto III.ÚS 793/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court halted the constitutional complaint proceedings against the Regional Court's judgment. The applicant argued that the Regional Court violated his right to a fair process by failing to notify him of the decision and denying him participation rights. However, the Court determined that the contested administrative decision had already been removed by the Supreme Administrative Court, rendering the constitutional complaint procedurally inadmissible.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 63 of the Act on the Constitutional Court; § 103, § 104 of the Code of Civil Procedure: If the decision subject to the constitutional complaint has already been removed by a higher court, the Constitutional Court halts the proceedings as a procedural defect.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint procedural defect removal of decision fair trial rights haling of proceedings administrative law supreme administrative court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 1 odst. 1, 2 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky
2006 mu byl (k jeho výslovné žádosti) rozsudek krajského soudu i s vyznačenou doložkou právní moci doručen, a tím mu bylo upřeno i právo podat (včasnou) kasační stížnost (§ 102, § 106 odst.
čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl.
čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech
2 Listiny základních práv a svobod, čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod
§ 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavní soudu
, je namístě uzavřít i zde tak, že předchozí odstranění rozhodnutí, jež má být podle petitu ústavní stížnosti (znovu) zrušeno, představuje nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů, § 103, § 104 odst.
§ 103, § 104 odst. 1 o.s.ř.
182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů, § 103, § 104 odst. 1 o.s.ř., důsledkem čehož je, že Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti zastaví.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele POHODA I s.r.o., se sídlem v Brně, Údolní 8, zastoupeného Mgr. Stanislavem Kadečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova tř. 1000, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2006, č.j. 31 Ca 76/2006-12, takto:

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 1 odst. 1, 2 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod - zrušil v záhlaví označené rozhodnutí krajského soudu, vydané v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, a tomuto soudu zakázal, aby v porušování jeho práva na spravedlivý proces pokračoval.

Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 4. 2006, č.j. 31 Ca 76/2006-12, k návrhu žalobců a/ Ing. J. K. a b/ M. H. zrušil rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, ze dne 10. 9. 2002, č.j. OÚSŘ U 24/41123/Mak/Wi (výrok I.) a rozhodnutí Úřadu městské části Brno-střed, odboru výstavby a územního rozvoje, stavebního úřadu, ze dne 14. 6. 2002, č.j. STU/01/0101371/000/010 (výrok II.); též rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobcům (výrok III.).

Stěžovatel namítá, že krajský soud rozhodl ve věci podané žaloby podle § 65 a násl. s.ř.s. zrušujícím rozhodnutím, aniž mu poskytl, jako osobě, o jejíž právech má být v řízení rozhodováno (k jeho návrhu bylo správním orgánem vydáno územní rozhodnutí, o jehož přezkum v soudním řízení šlo), možnost řízení se zúčastnit jakožto osoby ze zákona na něm zúčastněné (§ 34 s.ř.s.) a hájit tak svá práva. Zrušující rozsudek, jenž se zásadním způsobem dotkl jeho práv, soud doručil toliko žalobcům a žalovanému správnímu orgánu, a o jeho existenci se on sám dozvěděl až dne 23. 8. 2006 z výsledku řízení Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 7 As 16/2005. Teprve 13. 9. 2006 mu byl (k jeho výslovné žádosti) rozsudek krajského soudu i s vyznačenou doložkou právní moci doručen, a tím mu bylo upřeno i právo podat (včasnou) kasační stížnost (§ 102, § 106 odst. 2 s.ř.s.). Stěžovatel kritizuje rozhodnutí krajského soudu i z hlediska věcného; pokládá je za nesprávné, jelikož má za to, že pro vydání zrušujícího rozsudku podmínky dle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., jimiž soud argumentoval, ve skutečnosti dány nebyly. Své oprávnění k podání ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci (reprezentovaného napadeným rozhodnutím) podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pak stěžovatel dovozuje ze závěrů, vyslovených plénem Ústavního soudu v nálezu ve věci sp. zn. Pl ÚS 30/95.

Z připojené listiny, adresované Nejvyššímu správnímu soudu, Ústavní soud zjistil, že ve věci sp. zn. 5 As 3/2007, o kasační stížnosti žalovaného Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, proti (ústavní stížností napadenému) rozsudku krajského soudu, se stěžovatel dovolával svých procesních práv osoby zúčastněné na řízení podle § 34 s.ř.s., a v této věci podal též odpovídající vyjádření. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 5.2 007, č.j. 5 As 3/2007-68, toto rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění kasačního rozhodnutí se podává, že tak učinil též pro procesní pochybení krajského soudu, spočívající v opomenutí práv stěžovatele jakožto zúčastněné osoby, jmenovitě práv zakotvených v § 34 odst. 2, 3 s.ř.s.; Nejvyšší správní soud nepřehlédl ani okolnost, že stejná vada (ve vztahu k téže stavebně správní věci - zde "stavby vilových domů Neumanova") byla krajskému soudu vytknuta již nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005,

sp. zn. II. ÚS 310/04

.

Pro hodnocení dané ústavní stížnosti se odtud coby rozhodné podává, že jí napadené rozhodnutí - jež má v tomto řízení ve vztahu ke stěžovateli povahu "jiného zásahu orgánu veřejné moci" ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl 30/95, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 5., str. 17, či nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 310/04

ve věci účastníků řízení) - bylo v řízení před obecnými soudy (byť k návrhu jiného subjektu) již dříve odstraněno; a významné též je, že se tak stalo i pro ty procesní vady v řízení před krajským soudem, z nichž stěžovatel (v nyní posuzované ústavní stížnosti) dovozuje zásah do svých ústavně zaručených základních práv.

Obdobně postupům, jež Ústavní soud zvolil ve věcech

sp. zn. IV. ÚS 126/96

, resp.

sp. zn. Pl. ÚS 4/94

, je namístě uzavřít i zde tak, že předchozí odstranění rozhodnutí, jež má být podle petitu ústavní stížnosti (znovu) zrušeno, představuje nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů, § 103, § 104 odst. 1 o.s.ř., důsledkem čehož je, že Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti zastaví. Lze si sice představit, pro založení rovněž přiměřené procesní reakce, i existenci důvodů pro usnesení odmítavé, avšak takový spor nemůže být relevantní; v obou případech jde o rozhodnutí jen procesní povahy, jejichž praktický důsledek je identický.

Vzhledem k zásadě vázanosti krajského soudu zrušujícím rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 3 s.ř.s.), jež se při odstranění napadeného rozhodnutí již uplatnila, je nadbytečné, resp. nepřípadné pozitivně reflektovat ústavní stížnost (ve smyslu opětovného uložení téhož) i v té části, v níž se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zakázal krajskému soudu, aby "pokračoval" v porušování jeho práva na spravedlivý proces. Zvláštního výroku, vedle výroku o zastavení řízení o ústavní stížnosti, již netřeba.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu