Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies due to failure to use new time-limit request.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by V. P. regarding procedural delays in two district court proceedings. The applicant argued that the district court violated his rights to a hearing without unnecessary delays and a decision within a reasonable time. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant failed to exhaust available procedural remedies, specifically the new statutory instrument for setting time limits for procedural acts introduced in 2004.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 174a zákona o soudech a soudcích: A constitutional complaint regarding procedural delays is inadmissible if the applicant has not exhausted the specific statutory remedy for setting time limits for procedural acts provided by law.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti V. P., zastoupeného JUDr. Hedvikou Štecherovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Ostravě-Přívoze, Orebitská 1121/1, proti průtahům v řízeních vedených u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 253/2005 a sp. zn. 0 Nc 433/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že je účastníkem řízení vedených u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 253/2005 a sp. zn. 0 Nc 433/2005. V obou těchto řízeních nepostupoval Okresní soud ve Zlíně bez zbytečných průtahů, čímž podle stěžovatelova názoru porušil jeho právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel se nejprve návrhem ze dne 2. 9. 2005, vedeným u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 253/2005, domáhal povolení obnovy řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 12 C 55/98. Návrhem ze dne 8. 9. 2005 pak požádal o osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud několik měsíců neprovedl žádný procesní úkon, podal stěžovatel dne 15. 3. 2006 stížnost proti nejednání a průtahům v řízení k rukám předsedy Okresního soudu ve Zlíně. K této stížnosti bylo stěžovateli dopisem ze dne 5. 4. 2006 sděleno, že v řízení lze očekávat nepochybně rychlejší postup soudu, nicméně nelze nepřihlížet k objektivním možnostem soudu. Průtahy nebyly shledány za natolik zásadní, aby stížnost byla považována za důvodnou. Podle názoru stěžovatele však k nedůvodným průtahům došlo, neboť první úkon soudu v této věci byl učiněn až dne 6. 3. 2006, a to výzvou k odstranění vad návrhu na zahájení řízení o povolení obnovy. Teprve dne 5. 4. 2006 pak byl stěžovateli zaslán vzor potvrzení o jeho finančních poměrech k vyplnění k předložení soudu ve stanovené lhůtě. Na výzvu k odstranění vad návrhu stěžovatel reagoval svým podáním ze dne 30. 3. 2006 a k zaslanému tiskopisu zaujal stanovisko v podání ze dne 15. 5. 2006. Soud usnesením ze dne 24. 5. 2006 stěžovateli nepřiznal osvobození od placení soudních poplatků a stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal odvolání ze dne 12. 8. 2006.
Dne 12. 9. 2005 stěžovatel napadl rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ve věci sp. zn. 12 C 55/98 žalobou pro zmatečnost. Toto řízení je vedeno pod sp. zn. 0 Nc 433/2005 a stěžovatel v tomto řízení návrhem ze dne 30. 9. 2005 rovněž požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků. Protože i v tomto řízení soud neprovedl několik měsíců žádný procesní úkon, podal stěžovatel dne 15. 3. 2006 stížnost proti nejednání a průtahům v řízení k rukám předsedy Okresního soudu ve Zlíně. K této jeho stížnosti mu bylo přípisem ze dne 5. 4. 2006 sděleno, že v řízení lze očekávat nepochybně rychlejší postup soudu, nicméně nelze nepřihlížet k objektivním možnostem soudu. Průtahy nebyly shledány za natolik zásadní, aby stížnost byla považována za důvodnou. I v tomto řízení však podle stěžovatelova názoru došlo k nedůvodným průtahům, neboť první úkon soudu v této věci byl učiněn až dne 3. 3. 2006, a to výzvou k doplnění podání ze dne 12. 9. 2005. Stěžovatel na výzvu reagoval podáním ze dne 30. 3. 2006 a soud usnesením ze dne 5. 4. 2006 stěžovatelovu žalobu pro zmatečnost odmítl. K průtahům v řízení, a to jak ve věci sp.zn.10 C 253/2005, tak i ve věci sp.zn. 0 Nc 433/2005, stěžovatel podal opakovanou stížnost dne 6. 10. 2006 k rukám předsedy Okresního soudu ve Zlíně.
Vzhledem k výše uvedenému má stěžovatel za to, že v obou řízeních došlo k neodůvodněným průtahům, a navrhuje proto, aby Ústavní soud svým nálezem vyslovil, že v řízeních vedených u Okresního soudu ve Zlíně pod sp.zn. 10 C 253/2005 v období od 6.9.2005 do 6.3.2006 a pod sp. zn. 0 Nc 433/2005 v období od 12.9.2005 do 3.3.2006 došlo k neodůvodněným průtahům, čímž byla porušena Listinou a Úmluvou garantovaná stěžovatelova základní práva na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě.
II. Předtím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Nepřípustnost ústavní stížnosti v řízení před Ústavním soudem vyplývá ze skutečnosti, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že se nejedná o procesní prostředek, který by mohl být využit k ochraně práva vedle prostředků jiných, ale že lze ústavní stížnost podat po vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti neodůvodněným průtahům v řízení, pak Ústavní soud připomíná, že novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou zákonem č. 192/2003 Sb., byl do právního řádu s účinností od 1. 7. 2004 včleněn nový institut, tzv. návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a zákona o soudech a soudcích). Vzhledem k této snaze zákonodárce zavést zmíněný nový efektivnější prostředek sloužící k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti průtahům v řízení, aby stěžovatel prokázal, že tento prostředek poskytnutý mu zákonem k ochraně jeho práv v řízení před obecnými soudy vyčerpal, což v posuzované věci stěžovatel, jak plyne z ústavní stížnosti, neosvědčil.
Jestliže tedy tvrzení stěžovatele o průtazích v řízení, jež tvoří meritum ústavní stížnosti, bylo objektivně uplatnitelné v návrhu podle § 174a zákona o soudech a soudcích, který nadto svým smyslem - ve vztahu ke stěžovatelem popsanému stavu řízení - se jeví být přiléhavým a efektivním prostředkem nápravy, pak tím, že stěžovatel jeho prostřednictvím nepostupoval, nebyly ani vyčerpány všechny procesní prostředky, jež zákon k ochraně práva poskytuje.
V souladu se závěry Ústavního soudu v obdobných případech dospěl Ústavní soud i v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a nezbylo proto než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2007
Michaela Židlická
soudce zpravodaj