Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1555/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.1555.07.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as premature due to failure to exhaust ordinary appeal remedies first.

Numero d'incarto II.ÚS 1555/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by J. K. against a district court's sentencing decision. The applicant argued that the court violated his rights, but the court determined the complaint was procedurally inadmissible because he had not exhausted all available ordinary legal remedies. The court ruled that the principle of subsidiarity requires individuals to use all statutory appeals before seeking constitutional protection, making the filing premature.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The principle of subsidiarity mandates that constitutional complaints are inadmissible unless all other legal remedies have been exhausted, ensuring ordinary courts are given the first opportunity to protect fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
principle of subsidiarity exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility ordinary legal remedies procedural prerequisites

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
§ 72 odst. 1, 3, 4 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 27. června 2007 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., právně nezastoupeného, proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 5. 2007, č.j. 4 T 80/2004 - 102, takto

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 6. 2007 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že výše citovaným usnesením byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s nástupem k výkonu trestu ke dni 30. 6. 2007. Dále jím byla zamítnuta žádost o upuštění od výkonu trestu.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.

Ústavní soud vychází z tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti, že podal proti citovanému rozhodnutí v zákonné lhůtě 3 dnů "v plném rozsahu do usnesení" stížnost. Vzhledem k této skutečnosti, kdy stěžovatel podáním této stížnosti dal najevo, že právě tento procesní prostředek považuje za poslední prostředek, jenž mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, je zřejmé, že podání ústavní stížnosti je předčasné. Pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než o ní rozhodne příslušný soud, mohl by tak zasáhnout do rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak je shora uvedeno. Odmítnutím ústavní stížnosti nemůže být ovšem stěžovatel poškozen, poněvadž lhůta pro podání nové řádné ústavní stížnosti mu počne běžet teprve poté, co příslušný soud ve věci rozhodne (viz § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2007

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj