Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unequal legal protection and procedural rights violations. The Court rejects the claim based on previous rulings. The Court finds no new arguments to warrant a review of the lower court decisions.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pragner s.r.o. against lower court decisions regarding the interpretation of § 36(4) of the Act on Social Assistance. The complainant argued that inconsistent judicial practice resulted in discrimination and violated her rights to a fair trial and equality before the law. The Court rejected these claims as they did not present new arguments compared to its previous rulings on similar issues.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw on the Constitutional Court; Listina of Fundamental Rights and Freedoms: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint if the complainant fails to prove a violation of fundamental rights and the complaint does not introduce new arguments compared to its prior jurisprudence.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti Pragner s.r.o., se sídlem Praha 4, Pod Lesem 2147/26, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 51/39, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, č.j. 20 Cdo 2011/2006-43, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2005, č.j. 9 Co 1565/2005-24, a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2005, č.j. 91 Nc 10246/2005-14, spojené s návrhem na zrušení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její základní právo na soudní a jinou právní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále stěžovatelka tvrdí porušení zásady rovnosti v právech vyplývající z čl. 1 Listiny a porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že v důsledku nejednotnosti rozhodovací praxe obecných soudů v otázce výkladu ust. § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. došlo k diskriminaci stěžovatelky ve srovnání s ostatními subjekty nacházejícími se ve stejné nebo srovnatelné situaci. Stěžovatelka považuje výklad cit. ustanovení soudy v jejím případě za nepřípustně rozšiřující. Dovozuje, že jí na základě takového výkladu byly uloženy povinnosti nad rámec stanovený právním předpisem. Nesprávné právní posouzení potom dle názoru stěžovatelky vedlo k tomu, že se nemohla účinně domáhat svých práv před soudem a bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces. Dále stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že její argumentace uplatněná v dovolání neobsahovala otázku zásadního právního významu.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka v minulosti podala několik obsahově srovnatelných ústavních stížností, ve kterých byla použita prakticky totožná argumentace. Ústavní soud se touto argumentací zabýval a jeho závěry jsou podrobně rozvedeny např. v rozhodnutí ve věci sp.zn.
II.ÚS 688/06
, dále sp.zn.
IV.ÚS 728/06
nebo sp.zn.
IV.ÚS 83/07
. Vzhledem k tomu, že posuzovaná ústavní stížnost nepřináší z tohoto hlediska nic nového, je na tomto místě možno na výše citovaná rozhodnutí odkázat, neboť plně dopadají i na tento případ.
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti nelze pak stěžovatelku považovat za osobu oprávněnou k návrhu na zrušení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. [§ 43 odst. 2 písm. b), § 64 odst. 1 písm. e) a § 74 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu