Constitutional Court dismisses late constitutional complaint due to missed statutory time limits under the Constitutional Court Act.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as untimely, ruling that the statutory deadline for filing had expired. The applicant argued for the annulment of a higher court decision based on judicial bias and procedural violations, but the Court found the complaint was submitted in 2007, well beyond the 60-day limit following the delivery of the appellate judgment in 2005. Consequently, the Court held that constitutional remedies cannot be exercised outside the strict procedural framework mandated by the Constitutional Court Act.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed outside the statutory time limit, as the Constitutional Court must strictly adhere to the procedural framework established by law.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 6. června 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele I. D., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 5 To 132/2004, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 16. května 2007 a doručenou Ústavnímu soudu 18. května 2007, doplněnou dne 28. května 2007, stěžovatel brojil proti výše citovanému rozhodnutí. Ústavní stížností označenou jako stížnost na podjatost soudce, který ve věci rozhodoval a mimořádný opravný prostředek pro porušení zákona. Stěžovatel se s odkazem na blíže rozvedené výhrady a s poukazem na tvrzené porušení ústavních kautel domáhal v situaci, kdy byl v obdobném řízení před Ústavním soudem vedeném pod sp. zn. III ÚS 76/07 (odmítnuto usnesením ze dne 21. května 2007) právním zástupcem poučen o marném uplynutí lhůty pro její podání, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci.
Podle přesvědčení stěžovatele bylo citovaným rozhodnutím zcela nepřípustně zasaženo do jeho ústavně zaručených práv a svobod, v důsledku tohoto pochybení obecných soudů i orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení ustanovení trestního zákona i trestního řádu, proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Dle obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc, sp. zn. 29 T 10/2004, bylo zjištěno, že předmětné rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 14. března 2005.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a dospěl k závěru, že tomu tak není, že ústavní stížnost je v dané věci opožděná.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60ti dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); takovýmto rozhodnutím v posuzované věci je rozsudek odvolacího soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení rozsudku odvolacího soudu dne 15. března 2005 (§ 72 odst. 3 al. 1 zákona o Ústavním soudu) a skončila dnem 13. května 2005. Byla-li však ústavní stížnost podána dne 16. května 2007 (svěřením zásilky k poštovní přepravě), je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována a že takto podaná ústavní stížnost je opožděná.
Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], k nápravě nemůže však dojít, pokud nejsou splněny podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu.
V této souvislosti Ústavní soud, který není z vyložených důvodů jakkoli oprávněn posuzovat věcnou opodstatněnost návrhu stěžovatele, připomíná, že jako orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném rámci stanoveném zákonem o Ústavním soudu, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR, což je v právním státě podmínka sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako opožděná (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé, aniž by se jevilo účelné vést stěžovatele k odstranění vad podání, spočívající v nedostatku právního zastoupení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 6. června 2007
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj